V češtině se tvoří podmiňovací způsob v přítomném a minulém čase. Kondicionál přítomný vyjadřuje děj nebo stav, který sice dosud nenastal, ale mohl by za určitých podmínek nastat. Kondicionál minulý se používá k vyjádření, že nějaký děj mohl nastat v minulosti, ale nenastal z důvodu nesplnění podmínek. Jeho uskutečnění již není možné. Minulý kondicionál je v současné češtině využíván nedůsledně a stává se zastaralým. Častěji se nahrazuje kondicionálem přítomným. Významový rozdíl pak vyplývá z kontextu.