TAYLES: viď ten nábytek je taky přesně podle mého gusta ,)

ještě přihazuju trochu naší reality i s rozespalými uživateli ,))



http://petjule.lampion.cz/detskypokoj1.jpg
http://petjule.lampion.cz/detskypokoj3.jpg
http://petjule.lampion.cz/detskypokoj4.jpg

topení, podlahy, elektrika, okna, dveře jsou nově zrekonstruovaný, ovšem nábytek je ještě po nás .)) jednak mám k němu nostalgický vztah a jednak by se o mě pokoušely infarktový stavy, kdyby si nový nábytek chtěli uživatelé nějak kreativně pomalovat, poškrábat a tak ,)) na tutom starým je budu i podporovat k činnosti ,)

více tady
http://www.svetpostylek.cz/detsky-pokoj/

IKEA: co (ne)víme o dětech

UNDERWORLD: na každým se mi něco líbí a něco nelíbí ;)
Asi bych přemýšlela o tomhle: http://cms.tvujdum.cz/userdata/images/6404v_svetlo2.jpg

Jak zařídit pokoj pro dvě děti?
zdroj: www.tvůjdům.cz



Věkový rozdíl mezi dětmi, který lze ještě považovat za sourozenecký, je podle psychologů sedm let. Byty, zvláště ty staršího data, nebývají prostorné, a tak leckdy nezbývá, než umístit obě děti do jedné místnosti. Jak takový pokoj zařídit?

Funkčnost
Nabídka nábytku je v obchodech bohatá a ukázkami dětských sestav z katalogů býváme většinou nadšeni. Dětský pokoj by však měl být v první řadě funkční. Asi nejtěžší je skloubit soužití batolete a dítěte školního věku. Potřeby dvou školáků jsou už relativně blízké, a to i tehdy, když se jedná o středoškoláka a dítě mladšího školního věku. Kterému z dětí dát tedy při zařizování přednost? Tak asi otázka nestojí. Středoškolák i batole mají své potřeby, které je pro jejich zdravý vývoj dobré respektovat.

Dětský názor
Než se pustíte do nákupů nového zařízení dětského pokoje, je dobré prodiskutovat vše s potomky, nebo alespoň s tím starším, a jeho názor v rámci možností tolerovat. Zamezíte tak situacím, kdy sice nakoupíte nádherný nábytek, ale ten se nakonec ukáže zcela nepraktickým. Při soužití batolete a školáka je asi prostorově nejpodstatnější zajistit dostatek volné plochy na podlaze, kde si benjamínek může hrát. V tomto případě je vhodné jako podlahovou krytinu volit spíše koberec, nejlépe z přírodních materiálů. Případně lamelovou podlahu se solitérními krytinami. Zcela nevhodné jsou jakékoli formy dlažby a litých stěrek. Přírodní dřeva jsou sice efektní, ale komplikovaná na údržbu a náchylná na zničení.

Soukromí
Každé dítě by mělo mít v pokoji alespoň opticky oddělený kout. Opatrně však s vytvářením miniprostorů různým rozmisťováním nábytku, které vyvolávají spíše úzkost než pocit bezpečí. Dítěti, zejména pak tomu staršímu, by měla být ponechána určitá rozhodovací pravomoc, aby si svou část pokoje zařídilo podle svého. K oddělení prostoru dětí poslouží i zástěny a paravány, ale měly by být jednak bezpečné, aby na děti nespadly, nepříliš vysoké a neměly by překážet ani složené.

Uzamykatelné skříňky
Pokud se však nejedná o sourozence opačného pohlaví, je asi vhodnější vymezit prostor pro jednotlivé dítě spíše rozmístěním psacích stolů nebo nízkých skříněk.

Věci školáka by pak měly být umístěny mimo dosah menšího dítěte, tedy na poličkách ve výšce, ještě lépe v uzamykatelných skříňkách. Při volbě nábytku je rovněž dobré přihlédnout k nižším motorickým schopnostem mladšího dítěte a volit neostré hrany, eventuálně kryty na ně. Vyhněte se také hůře stabilním předmětům.

Barva
Při volbě malby pokoje vycházejte ze svých finančních možností a z toho, jak je zařízený zbytek bytu či domu. Obecně se dá říct, že existují dvě schémata barevného ladění pokoje. Jedno vychází z pestrosti zařízení. V tom případě se většinou kombinují pastelové jednolité barvy v rámci nábytku, doplněné nezřídka pestrou krytinou podlahy. Užívá se v pokojích, kde jsou předměty denní potřeby, ale i hračky uzavřeny ve skříňkách. Druhé schéma preferuje neutrální barvy a jednoduché tvary. Kombinují se většinou jen dvě barvy, ale v různých odstínech. Celkovou pestrost pokoje pak vytvářejí hračky, knihy a ostatní předměty.

Rodiče v klidu aneb Dítě v bezpečí
zdroj: www.tvůjdům.cz



Černá a bílá technika patří k běžnému vybavení velké většiny domácností. Zdatným pomocníkem je v kuchyni, pohodu navozuje v obývacím pokoji, nechybí ani v ložnici, a tak bylo otázkou času, kdy se dostane i do dětských pokojů. Používáme ji tady už v den, kdy si miminko přineseme z porodnice domů…

Kromě toho, že dítěti zpříjemňuje nové prostředí, zároveň hlídá jeho pohodlí a bezpečnost. Dospělým se na čas stane neocenitelným pomocníkem.

Chůva bez čepce
Nejčastěji využívaným přístrojem usnadňujícím život rodičů je takzvaná elektronická chůvička – přenosný přijímač, který hlídá zvukem. Dřívější modely fungovaly pouze jednosměrně, rodič slyšel zvuky z dětského pokoje, ale nemohl na ně reagovat. Nejnovější typy jsou obousměrné. V momentě, kdy dítě začne plakat, může na něj rodič hovořit z vedlejšího pokoje nebo dokonce ze zahrady. Chůvičky totiž mají dosah až 300 m, přičemž samy upozorní uživatele, vzdálí-li se z dosahu. Není potřeba se ani bát odposlechu, některé modely jsou vybaveny digitální technologií DECT (Digital Enhanced Cordless Telecommunication) zaručující stabilní a soukromé spojení, které není možné ani přerušit. Na trhu se objevila už i inteligentní videochůva. Součástí přístroje je kamera schopná nočního vidění, ta se automaticky aktivuje v momentě, kdy se dítě začne pohybovat. Obraz je přenášen do připojeného televizoru, zvuk slyší rodiče standardně.

Součástí některých chůviček jsou i další funkce, jako například promítání hvězdné oblohy, která navozuje v pokoji příjemnou odpočinkovou atmosféru a dítě zklidňuje. V přístroji mohou být uloženy také ukolébavky a dokonce i několik přírodních zvuků.



Nejen peřinky
Zejména u kojenců s nízkou porodní váhou nebo zdravotními komplikacemi oceníme speciální chůvičku v podobě plastové desky. Umisťuje se pod matraci, na které dítě spí, a citlivá elektronika sleduje a zobrazuje frekvenci dětského dechu, kritický stav oznamuje zvukovým signálem. Rodiče mají okamžitou informaci o náhlém selhání dechu, dušení nebo dávení.

Do postýlky můžeme dětem pořídit další drobné přístroje, které budou zabezpečovat jejich pohodu. Jsou to například jednoduché promítačky, které zobrazují na stěnu nebo strop uklidňující animace, přehrávají ukolébavky nebo vydávají tlumené světlo. Pohodovou atmosféru můžeme zpříjemnit i osvěžovačem vzduchu, existují speciální vůně určené pouze pro kojence.



Zdraví na prvním místě
Přístroje v dětském pokoji napomáhají i ke zdraví dítěte. V jeho pokoji by neměl chybět zvlhčovač vzduchu, se kterým se mu bude mnohem lépe dýchat. Vybíráme ho podle velikosti místnosti, ve které se bude používat. Novinkou na našem trhu jsou přístroje zvlhčující chladnou párou, ta v místnosti neohřívá vzduch, takže jsou zajištěny stále stejné podmínky.

Hygienu kojeneckých lahví a dudlíků zabezpečují dezinfekční přístroje a sterilizátory. Vedle standardního užití existují sterilizátory do mikrovlnné trouby. Proces trvá přibližně 10 minut, výkon je cca 750 - 1300 W.

Děti a monitory
Televizoru a počítačovému monitoru se nevyhneme, patří k 21. století stejně neodmyslitelně jako rychlé automobily a dopravní letadla. S jejich existencí se rodiče musí smířit a jediné, co mohou udělat, je dítěti jejich užívání postupně a s rozmyslem dávkovat, aby se na nich nestalo závislé. Počítač můžeme potomkovi představit už ve třech letech, kdy mu ukazujeme obrázky a začínáme vysvětlovat. Už v pěti letech může dítě samostatně řešit jednoduché úlohy a začít se učit písmenka, číslice, rozeznávat zvířata apod. Rodič by vždy měl kontrolovat dobu strávenou u monitoru, zpočátku by neměla přesáhnout 15 minut, později se čas může prodloužit až na 30 minut denně, prvňáčci už mohou trávit u počítače hodinu. Ani příliš dlouhé sledování televizních programů nepřináší dítěti takové zážitky, jaké ho potkávají v reálném prostředí. Kontrolujte proto čas strávený před TV obrazovkou a porovnejte ho třeba s časem, který dítě strávilo ten den pohybem. Ovlivňujte výběr programu a o zhlédnutém pořadu se s potomkem bavte. Naučí se tak přemýšlet o tom, co právě sleduje.



Dítě a technika:
• Zabezpečuje hygienu
• Kontroluje jeho bezpečí
• Zdokonaluje dětské vnímání
• Ulehčuje rodičům péči

Jak na osvětlení dětských pokojů
zdroj: www.tvůjdům.cz



Základním předpokladem proto, aby se dítě cítilo ve svém pokoji příjemně a bezpečně je správné osvětlení. Docílit bychom měli ideálních světelných podmínek, které zároveň napomáhají ke zdravému vývoji očí našich potomků.

Světlo pro nejmenší
Každá maminka dobře ví jak hlasitě umí dítě dát najevo svou nevoli, necítí-li se právě v pohodě. Ještě ani neumějí chodit a mluvit, ale cítí se bezpečně pokud v pokoji není tma. Chceme-li aby se dítě cítilo příjemně i ve večerních hodinách, pořiďme mu k posteli lampu. Na trhu jsou klasické stolní modely nebo typy s úchytkou, která dovoluje přichycení k pelesti, blízké polici apod. Vhodné jsou nízké zdroje světla, který bude v noci vytvářet šero. Někteří výrobci dokonce nabízejí svítidla s pamětí obsahující několik ukolébavek. Dítě tak může nerušeně usínat při uklidňující hudbě.

Rok se s rokem sejde a dítě začne cupitat a naučí se ovládat předměty ve svém okolí. Tehdy mu můžeme lampu u postele vyměnit za typ, který bude poskytovat více světla a umožní nastavení vzdálenosti a směru světla. Dítě zároveň ocení možnost ovládání světla v těsné blízkosti postele, takže si v noci (například při cestě na toaletu) může pohodlně rozsvítit a dostat se tak bezpečně do požadovaného cíle. Vhod přijde osvětlení se stmívačem, který dovoluje intenzitu světla plynule snižovat anebo přepínat (zpravidla o padesát procent).



Obecné rady
Základem je instalovat centrální světlo, které dítěti dovolí pohybovat se bezpečně po místnosti. Lampa by měla umožňovat pohodlné přecházení a neměla by překážet ve výhledu. Vhodná jsou přisazená stropní svítidla, svítidla v podhledech apod.

Centrální světlo kombinujeme s ostatními typy lamp, které vybíráme s ohledem na jejich účel. Máme-li volné místo, pak by nemělo chybět stolní nebo stojací svítidlo, kterými můžeme osvětlovat určitou část pokoje. Zpravidla tu, kde si dítě nejčastěji hraje. Nástěnná světla pak vytvoří odpočinkovou atmosféru.
Menší lampa by rozhodně neměla chybět u lůžka. Vybíráme tu u níž lze nastavit směr a vzdálenost světla, takže si dítě může číst v posteli aniž by si kazilo oči. U postele by zároveň měl být ovladač centrálního světla, aby spáč už nemusel vstávat, zhasínat a po té se potmě dostávat zpět na lůžko.



SPokoj sourozenců
Obecná pravidla můžeme aplikovat bez problémů do pokoje, které obývá jedno dítě. Jsou-li tam ale dva nebo tři či více dětí, pak bychom světla měli instalovat tak, aby každé mělo ke své činnosti vlastní lampu. Světla se vzájemně nesmějí rušit, naopak bychom měli najít variantu, kdy se osvětlení doplňuje. Znamená to pořídit dětem více samostatných lamp, což představuje vyšší investici, nicméně docílíme, že si děti nebudou kazit oči a omezíme důvod k hádkám třeba právě kvůli osvětlení.

V momentě kdy dítě začne chodit do školy pořizujeme mu pracovní stůl, na který patří lampa. Vybavena je podstavcem a ramenem s klouby, které umožňují nastavení vzdálenosti a směru světla. To dovoluje školákovi svítit na potřebnou část stolu. Reflektor umístěný ve stínítku určuje charakteristiku světla. Ze symetrického reflektoru dopadá světlo ve tvaru pravidelného kuželu, z asymetrického pak dopadá kužel světla po diagonále, takže osvětluje větší úsek. Zdroj světla musí být schovaný, aby v určité výšce neoslňoval. Vzhledem k častému používání je vhodné pořídit dítěti kvalitní lampu a nadčasový design, který neomrzí.



Dětský pokoj:
1. Zřiďte centrální světlo
2. Nezapomeňte na doplňková svítidla (nástěnné, stojací modely)
3. Chybět nesmí lampa u lůžka
4. Školákům pořiďte na stůl pracovní lampu

Design:
Zatímco dětem předškolního věku dopřejeme lampy s dětskými motivy, které se dospělým mohou zdát neatraktivní, teenagerům můžeme nechat lampy vybrat podle vlastního vkusu. Nezapomínejme však, že dítě ovlivňuje prostředí, ve kterém vyrůstá. Nechte je tvořit a z povzdálí korigujte jejich kreativní přání.