GHOSTDOG: Taky jsem je nenašla, řekla bych, že to bude asi drahý :-/

LUCCHA: hezký...akorát by na tom webu mohly být ceny...(nebo jsem je nenašla?)

Já si taky četla jako malá v posteli nebo na zemi.
Čistě z toho důvodu, že křeslo jsem v pokoji neměla, v obyváku byli rodiče a koukali se na televizi a u stolu na židly se mi opravdu číst nechtělo. Kdybych měla křeslo, jsem si jistá, že ho využiju.

Hugo křeslo má a používá ho každý den, je velký čtenář. Čteme i spolu, na velkém křesle nebo na posteli.
Já chci, aby si četl sám a rozvijel si vlastní fantazii. Což se mi myslím daří.
Jsou mu čerstvě dva roky, a oblíbil si knížku O zahradě od Pavla Čecha.
Sedne si do křesílka otevře knížku a už jen slyším výkříky "utééč....příšera...hop...hop...vodááá...loď..lebek.." a jsme spokojený oba.
Někdy si čte na zemi, ale prostě má tu možnost jít do svého křesílka a tak ji využívá když chce. Když jsem křeslo kupovala, ani ve snu by mě nenapadlo, že by to mělo být jinak.
Je to raubíř jako každý jiný kluk co pořád lítá. O to víc je podle mě důležitý, aby se naučil hrát a číst si sám a tím sám sebe zklidnit. Už jen kvůli škole. Já mu donekonečna za prdýlkou stát nebudu. Ale je potřeba začít od malička, protože je jasné, že když donesu křeslo pro školáka co je zvyklí číst na zemi, nebudu mít úspěch.

LUBAR: já si taky nakonec asi nejradši čtu vleže, pravda.
Dneska už dětem čteme tak, že ony leží ve svých postelích, ale když byly moje děti malé, také jsme se nejradši někam schoulili.

ANNAWA: Marně přemýšlím, jestli jsem si někdy četla vzorně vsedě na křesle, a nějak mě žádný takový období nenapadá. Dětem čtu nejčastěji na posteli a všichni u toho ležíme, hlavy zabořený do knížky tak, že já nevidím na písmenka, nebo na sedačce, kdy se po mě oba dva střídavě válí a střídavě soustředěně nahlíží na jednotlivý stránky. A já sama jsem si v dětství nejradši četla na okně, teda dokud to šlo a bydleli jsme v činžáku se širokejma parapetama :) a pak už asi převážně na posteli.


LUCCHA: A pokud jde o mě a můj vztah k takovýmhle křesílkům, tak mě přijde, že jako zajímavý kousek do velkého dětského pokoje, klidně, ale jako běžná součást běžných dětských pokojů mi to přijde jako zbytečný kus nábytku, sice pěknej, ale zbytečnej.

LUCCHA: a je to asi věkem, čím starší, tím hůře -)

GINGERCAT: ano, taky "cteme" zasadne spolecne...a kdyz holky neco delaji, tak by u toho nejradsi staly na hlave....dobre vim po kom to maji, jeste nekdy v puberte jsem televizi sledovala zhusta ve stoji na hlave :-)

LUCCHA: neříkám, že jsou takové všechny děti.
A že něco mít musí nebo nemusí, o tom jsem nenapsala nic - ale při pohledu na ten kousek nábytku si myslím, že by se jim líbil, ale nevyužily by ho. Já bych ho brala ;-)
Jinak, máme doma 4 děti a vsedě si, a to ještě občas, čte jeidné. Mně už to přijde jako docela reprezentativní vzorek ;-)

LUCCHA: mně by na tom vadilo hlavně to, že je křeslo pro tak malé dítě, které si ještě samo nepřečte nic. Aspoň tedy moje děti se s nějakým prohlížením moc nespokojily, chtěly to vždycky číst. Takže se vidím smotaná na zemi vedle pohodlně usazeného dítěte :-)

Jinak se mi to křeslo samo o sobě líbí.

ANNAWA: Tak já to beru podle svého syna, který si v křesle prohlíží knížky a kouká na večerníček. Na čtení ma křesílko, na jídlo stůl, na spaní postel... Jestli pak usne na zemi, nebo se nají v křesle je jeho věc. Říkat, děti jsou takové a makové, proto nemusí mít to a to. To není zrovna něco s čím bych souhlasila. Ale chápu, že to tak někdo může mít.

LUCCHA: děti u čtení s oblibeou zaujímají až nma zřídkavé výjimky jakékoli jiné polohy, jen u toho nechtějí sedět.
Vlastně by rády i úkoly psaly v leže (a některé píší), o jídle a pití nemluvě.

MEDVED007: No podle mě, na čtení a prohlížení knížek, ideální

LUCCHA: hezky, akorat to chce dite, ktere sedi :-)

www.hankedesign.cz

LUCCHA: to je dokonalý!

TERBOOK:díky, barevně se dají přizpůsobit interiéru :)

1KA: ten pokojíček je moc příjemnej, je vidět, že jste si na tom dali záležet.

Díky za odezvu. Připomínky jen uvítám. Přeci jenom v pokojíku téměř ziju a může se stát, že mi leccos unikne.
Nábytek plánujeme používat ještě pár let, než vyroste mladsí syn, potom se pokojíček bude muset komplet předělat. Není z největších. Baldachýn je improvizace narychlo koupená, Matěj nechtěl spát v posteli kvůli stínům zvenku, takže jej snad každý týden modifikujeme .).