MONELLE: Mám tři kluky a sice by dům byl na to, aby měl každý výhledově svůj pokojíček, ale zatím se mi to čím dál tím silněji jeví tak, že my si ponecháme naší pracovnu, kterou časem uzpůsobím tak, aby tam děti mohly mít svůj počítačový kout a prostor na klidnou práci, když to bude potřeba (takže tam nejspíš budou tři pracovní stoly) a děti budou mít jednu společnou ložnici a jednu společnou "společenskou místnost"
Teď jsou děti skoro 7, 3 a půl a 6 měsíců a zatím pořád vyhovuje koncept herna - ložnice. Kdyby nejstarší šel do školy (nejde, má odklad), tak bychom mu nejspíš udělali pracovní místo v naší pracovně, u něj to bude se soustředěním asi vždycky dost problém, tak aby bylo, kde mít fakt klid.


MADIETTA: jak jste nakonec dopadli s pokojíčkem vy? už máte hotovo?

MONELLE: jako já vyrostla v jednom pokoji s dalšimi dvěmi sourozenci a opravdu to nebyl velky pokoj..vše bylo kolem stěn tak akorát a chodit se dalo jen mezi nábytkem..o vlastním stole jsme si mohli nechat zdát..prostě byl jeden
v tvém připadě bych asi nechala holky spolu v pokoji a ten 4.nechala v rezervě že ho předeláš z pracovny na pokoj časem..bůhvi co bude za pár let (třeba dvojčata :))
je určitě krásné mít vlastní pokoj,ale za sebe můžu říct,že mě to nepoznamenalo žít se sourozenci.. většinou jsme byli venku,ukoly můžeš udělat i v kuchyni,když ten prostor prostě není

ZEMINO: co tím chceš, ehm, říct? Že pro 6 letou a její staré infantilní rodiče je to blbý? :-)) Ale to jsme nechtěli slyšet! :-))