BIDLO: Přiznám se, že neznám Vlaštovky a Amazonky, nicméně typologii hlavních hrdinů jsi vystihl přesně. V tomhle mě vždycky hodně potěší, když někdo umí napsat postavy tak, aby byly 3D a ne jen takováhle schémata. V občasných záblescích se to někdy podaří i Rowlingové, i když u ní mám víc než u jiných pocit, že manipuluje s charaktery aby jí vyšla zápletka. Lidé se chovají divně (viz třeba Ron s tím útěkem ze stanu), aby mohli způsobit něco, co ona potřebuje. Samozřejmě to vždycky nějak logicky zdůvodní (vliv horcruxu), nicméně charakterově to přesvědčivé není. Nejspíš nevýhoda detektivního psaní.
Já chápu možné motivy epilogu, ale stejně se mi nelíbí. Nejspíš je to osobní věc, protože nemám rád když se věci doslovují do prozaických konců, když se všechno až do blba jasně řekne, když se člověku sebere ten bílý kus mapy s nápisem "hic sunt leones". Nemám rád ani takovéty pokusy o vysvětlování nazpátek - což je hlavní důvod proč se mi z principu nelíbily nové Star Wars. Z mystické postavy lorda Vadera nebo Obi Wana se stali nějací prozaičtí člobrdíčci a zcela ztratili svou auru, která těžila z nedoslovenosti. Z toho, že se o jejich minulosti dozvídáme jen nepřímo a proto můžeme zapojit svoji fantazii. Najednou máme celou tu mytickou minulost před sebou a zjišťujeme že je daleko prázdnější, trapnější a nudnější než to, co slibovala naše fantazie. Je to cílem? Odkouzlit svět, který se autor z počátku snažil naopak očarovat? Nebo je to pokaždé takové pokušení?