(Vynato z knihy "Umeni zit" od Williama Harta)

OTÁZKA: Často se odvoláváte na Buddhu. Učíte buddhismus?
S.N. GOENKA: Nemám nic co do činění s nějakými „ismy“. Učím Dhammu, to znamená učení Buddhy. On sám nikdy neučil nějaký „ismus“ nebo nějaké sektářské dogma. Z jeho učení mohou získat užitek všichni lidé bez rozdílu: učil umění žít. Setrvávání v nevědomosti je škodlivé pro každého; rozvíjení moudrosti je prospěšné pro každého. Proto každý může praktikovat tuto techniku a získat z ní prospěch. Křesťan se stane dobrým křesťanem, žid dobrým židem, muslim se stane dobrým muslimem, hinduista dobrým hinduistou, buddhista dobrým buddhistou. Člověk se musí stát dobrou lidskou bytostí, jinak nemůže nikdy být dobrým křesťanem, dobrým židem, muslimem, dobrým hinduistou nebo buddhistou. Jak se stát dobrou lidskou bytostí – to je nejdůležitější.

Mluvíte o podmíněnosti, naprogramování mysli. Není tato technika taky ve skutečnosti podobným programováním mysli, i když třeba pozitivním?
Naopak, je to proces odstraňování veškeré podmíněnosti. Namísto toho, aby se mysli cokoli vnucovalo, automaticky se odstraňují škodlivé vlastnosti, takže zůstanou jen ty prospěšné, pozitivní. Odstranění nečistot odkrývá pozitivní základ, který je vlastní čisté mysli.

Ale sedět delší dobu v určité pozici a soustředit pozornost určitým způsobem je přece svým způsobem podmiňování, nastavování mysli.
Pokud to děláte jako hru nebo mechanický rituál, potom ano – podmiňujete mysl. Ale to je nepochopení vipassany. Pokud ji praktikujete správně, umožní vám zažívat pravdu přímo, vaši vlastní pravdu. A z této zkušenosti se přirozeně rozvine porozumění, které odstraní dřívější nastavení a podmíněnost.

Není to sobecké zapomenout na svět a jen tak celý den sedět a meditovat?
Bylo by to sobecké, pokud by to bylo cílem samo o sobě. Je to však jen prostředkem k cíli, který není ani trochu sobecký: prostředkem ke zdravé mysli. Když je vaše tělo nemocné, jdete se uzdravit do nemocnice. Nejdete tam na celý život, ale jen získat zpátky ztracené zdraví, které pak užíváte v běžném životě. Stejně tak přicházíte na meditační kurz nabýt duševní zdraví, které pak využijete v každodenním životě pro své dobro a pro dobro druhých.

Zůstávat šťastný a pokojný dokonce tváří v tvář utrpení druhých – není to naprostá necitlivost?
Být citlivý vůči utrpení druhých neznamená, že musíte sami být smutní. Místo toho byste měli zůstat klidní a vyrovnaní, abyste dokázali konat a tím zmírnit jejich utrpení. Pokud budete sami smutní, jen zvětšujete utrpení kolem sebe; nepomáháte druhým ani sobě.

Proč nežijeme ve stavu pokoje a míru?
Protože chybí moudrost. Život bez moudrosti je život iluzí, který s sebou přináší nepokoj a utrpení. Naší první povinností je žít zdravý, harmonický život, dobrý pro nás a pro všechny ostatní. Abychom toho dosáhli, musíme se naučit používat svou schopnost sebepozorování, pozorování pravdy uvnitř.

Proč je nezbytné zúčastnit se desetidenního kurzu, aby se člověk mohl naučit tuto techniku?
Pokud byste mohli přijít na delší dobu, bylo by to ještě lepší! Ale deset dní je minimální doba, za kterou je možné si osvojit základy techniky.

Proč musíme zůstat ve vymezeném prostoru kurzu celých deset dní?
Protože jste zde, abyste na své mysli vykonali operaci. Chirurgická operace se dmusí provádět v nemocnici, na operačním sále chráněném před nečistotami. Tady, v prostorách kurzu, můžete provést operaci bez jakýchkoliv rušivých vlivů zvenku. Když kurz skončí a operace je za vámi, zase jste připraveni čelit světu venku.

Léčí tato technika tělesné problémy?
Ano, jako vedlejší produkt. Mnoho psychosomatických potíží přirozeně zmizí, jakmile se odstraní duševní napětí. Když je mysl rozrušená, fyzické potíže se zákonitě musí objevit. Když se mysl zklidní a očistí, tyto problémy automaticky zmizí. Pokud však vaším cílem bude namísto očištění mysli vyléčení tělesných neduhů, nedosáhnete jednoho ani druhého. Zjistil jsem, že lidé, kteří přijdou na kurz s cílem zbavit se nějakého tělesného problému, soustředí během celého kurzu veškerou svou pozornost jen na tento problém: „Je to dnes lepší? Ne, ještě to není lepší…Zlepšilo se to dnes konečně? Ne, nezlepšilo!“ Takto promarní celých deset dní. Pokud je však vaším cílem jednoduše očištění mysli, potom v důsledku meditace mnoho nemocí automaticky zmizí.

Co byste řekl, že je smyslem života?
Zbavit se utrpení. Lidská bytost má tu úžasnou schopnost jít hluboko dovnitř, pozorovat skutečnost a zbavit se utrpení. Nevyužít tuto schopnost znamená promarnit svůj život. Využijte ji a žijte opravdu zdravý, šťastný život!

Mluvíte o tom, že jsme ovládáni negativitami, duševními nečistotami. Můžeme být také ovládáni pozitivními vlastnostmi, ctnostmi, třeba láskou?
Co nazýváte „pozitivním“ nebo ctnostmi, to je skutečnou přirozeností mysli. Když je mysl zbavená podmíněnosti, je vždy plná lásky – čisté lásky – a vy se cítíte plní míru a štěstí. Když odstraníte negativitu, pak zůstane jen to pozitivní, jen čistota. Kéž je celý svět prodchnut touto čistotou!

(vynato z knihy "Umeni zit" od Williama Harta)

Plavologie

Jeden mladý profesor se jednou plavil na lodi po moři. Byl velmi vzdělaný, se spoustou titulů před i za jménem, ale v životě nepříliš zkušený. Mezi posádkou na té lodi byl i starý negramotný námořník. Každý večer se námořník na chvíli zastavil v kajutě profesora a naslouchal jeho učeným řečem. Byl zcela ohromen znalostmi tohoto mladého muže.
Jednoho večera, když se námořník po dlouhém rozhovoru právě chystal odejít z profesorovy kajuty, mladík se ho zeptal: „Starý muži, studoval jste geologii?“
„Co je to, pane?“
„Nauka o zemi.“
„Ne, pane. Nikdy jsem nebyl na žádné škole ani univerzitě. Nic jsem nestudoval.“
„Starý muži, tak to jste promarnil čtvrtinu svého života.“
Stařec odcházel se smutnou tváří: „Když to říká tak vzdělaný profesor, tak je to určitě pravda,“ říkal si. „Promarnil jsem čtvrtinu života.“
Když další večer stařec odcházel z kajuty, zase se ho profesor zeptal: „Starý muži, studoval jste oceánologii?“
„Co je to, pane?“
„Je to věda o moři, o oceánu.“
„Ne, pane. Nikdy jsem nic nestudoval.“
„Starý muži, promarnil jste polovinu svého života.“
Stařec byl celý skleslý: „Když to říká tento učenec, jistě jsem promarnil polovinu života.“
A další večer se profesor námořníka zeptal znovu: „Starý muži, studoval jste meteorologii?“
„Co to je, pane? To slovo jsem nikdy neslyšel.“
„No přece nauka o počasí, dešti a větru.“
„Ne, pane. Jak jsem vám již říkal, nikdy jsem nechodil do žádné školy, nikdy jsem nic nestudoval.“
„Nestudoval jste nauku o zemi, na které žijete; nestudoval jste nauku o moři, na kterém si vyděláváte na živobytí; nestudoval jste nauku o počasí, které potkáváte každý den? Starý muži, promarnil jste tři čtvrtiny svého života.“
Stařec byl velmi nešťastný: „Tento vzdělaný člověk tvrdí, že jsem promarnil tři čtvrtiny života! Určitě je to tedy pravda.“
Následující den byl na řadě starý námořník. Přiběhl do profesorovy kajuty a křičel: „Pane profesore, pane profesore! Studoval jste plavologii?“
„Plavologii? Co je to plavologie?“
„Umíte plavat, pane?“
„Ne, neumím plavat.“
„Pane profesore, tak to jste promarnil celý svůj život! Loď narazila na skálu a potápí se. Ti, kteří umí plavat, doplavou na nedaleký břeh, ale ostatní se utopí. Je mi vás moc líto, pane profesore, ale přijdete o život.“
Můžete studovat všechny „-logie“ na světě, ale pokud nestudujete plavologii, všechny ty vědy, všechny ty „-logie“ vám budou k ničemu. Můžete číst a psát knihy o plavání, můžete debatovat o různých teoretických aspektech souvisejících s plaváním, ale k čemu vám to bude, pokud sami odmítnete vstoupit do vody? Musíte se naučit plavat.