Dnes slavíme svátek Svatýho Václava. Málokdo možná. Ale snad přece.
Je spojenej s naší státností a s naším národem.
Ten je dnes v krizi...Pravda, on je v krizi permanentně po celou dobu své historie, ale vždycky měl něco, na čem mohl pevně stát, k čemu se utíkal a z čeho čerpal neuvěřitelnou sílu k sebezachování a seberozvoji. Z čeho čerpal vůli k přežití.
Bohu žel, to, na čem náš národ stál, mizí. České kulturní kořeny, národní identita a integrita je prý přežitek, domácí kulturní etika je přežitek, Svatý Václav je přežitek.
Za cenu pofidérního blahobytu a iluzorní svobody je mnoho z nás ochotno vyměnit naše české sebeurčení, naši kulturu, naši mravní základnu a splynout do multinekulturního stáda, prahnoucího jen po tučné pastvě, pomíjivých povrchních a nízkých požitcích, po zasmrádlé iluzi bezpečí a po ničem jiném.
Na druhé straně je tu vzrůstající strach z cizích kultur, z přistěhovalců a jejich mravů či nemravů. Bezmocný a proto upadající do agrese a násilí.
A přitom není potřeba ani rezignace ani boje na ostro.
Je potřeba se přihlásit ke svýmu dědictví, postavit se na pevnou zem, spojit se s našimi kořeny a pěstovat a kultivovat naše české dědictví. Rozvzpomenout se na ně, revitalizovat ho, rozvíjet ho a žít ho. Není to přežitek, není to špatnost, jak se nám mdlí duchové a mazaní pažravci snaží namluvit.
Dneska venku prší ... věnujme aspon kousek tohoto zadumaného uplakaného dne přemýšlení o Svatém Václavovi, o českém dědictví, českém národě a jeho budoucnosti, o sobě a svých postojích k tomu všemu.
SVATÝ VÁCLAV
MODLITBA ZA STÁT
......