Z facebooku od jednoho myslivce:
Musím to sem dát znovu a prosím o masívní sdílení mám toho už plné zuby,sem nasranej a nasranej hodně, zase sem musel na závěr dne podřezávat posekaný srnče a další dvě rozsekané odklízet z pole pak jsme s kolegou Pepou Kalšem/75 let/ do půl desáté procházeli louky kde se bude zítra sekat,kdyby jsme se dotyčného zemědělce nezeptali ani nám neřekl že bude louky zítra sekat o těch dnešních jsme se dozvěděli hodinu před sekáním. Končím s nějakou dobrotou, končím s nějakou zvěřinou či penězi za škody na polích, končím s ohleduplností a končím s pseudoochránci a jimi podobnými, ať mi nějakej takovej zkusí něco napsat o myslivcích a pošlu ho do prdele, mám už těch šmejdů plný zuby a budu tentokrát hodně sprostej a tvrdej, když jsem jel domů tak jsem napočítal na těch dvou teď už posekaných polích pět srn, které chodili a hledali své mrtvé děti a to se hrozím zítřka protože sekají zároveň dva zemědělci opravdu velké plochy a to bude teprve masakr
Smutná srnčí máma
Došel jsem pomalu k posedu ,pod kterým se v menším údolí rozprostírala posekaná louka, ne velká, čítajíce asi tak dva a půl hektaru..Vysoká tráva ležela teď v dlouhých řadách jako na nějaké přehlídce.Cestou jsem potkal velký a rychlý traktor s masivní závěsnou sekačkou.,což bylo znamení, že louku posekal těsně před mým příjezdem.Jako vždy nám myslivcům nedal majitel polností vědět že se bude sekat……..
Chvíli jsem seděl ,když z trnek vedle louky vyšla na posekanou louku mladá srnka,byl červen čas mláďat a já tušil co se bude dít,ale netušil že zažiju tak emotivní smutný zážitek…Srna začala sem a tam chodit mezi řádky a volala jemným pískáním srnče,které se jí ale neozývalo trvalo to asi čtvrt hodiny nežli ho našla…malé tělíčko leželo v jednom z pruhů trávy kde ho zastihla dlouhá a nemilosrdná kosa sekačky,nemělo vůbec šanci na přežití.Srna k němu došla chvíli ho očuchávala a pokoušela se ho větrníkem, postavit na běhy.Přitom opět pískala,ale tentokráte jinak.Úplně změnila hlas v jejím pískání byl jasně poznat smutek a obrovská bolest, protože zjistila,že její nejmilejší už nežije,že ho ta velká burácivá věc co po louce jezdila a kosila trávu ve které si srnče schovala, strašlivě zahubila.Její hvězdičku,její malou holčičku její první v životě…..
Slézal jsem z posedu a měl jsem oči plné slz a hlavu plnou myšlenek,o tom, jak si my nárokujeme majestát nad lesy,poli,loukami a zapomínáme na to, že nám vlastně nepatří,že jsou tu tvorové ,kteří na ní mají mnohem větší právo než my, protože je to jejich domov v kterém tisíce let žijí….
P.S: V současné době kdy nám EU víceméně účelově zlikvidovala na spoustách hektarů pěstování obilovin,vznikly z těchto pozemků louky a pastviny.Na těchto loukách většina srn klade svá mláďata a má je tam schované před predátory,bohužel je to současně v době senosečí.Malé srnče neuskočí a neuteče ve vysoké trávě před sekačkou je pudově přikrčené a čeká až nebezpečí zmizí…jak to dopadne je zřejmé.Též dnešní sekací stroje a traktory jsou mnohem rychlejší a se širším záběrem sekání, než stroje které brázdily naše pole a louky před dvaceti lety.Má to za následek ten, že v každém mysliveckém sdružení, které má luční pozemky ve svých honitbách přijde o život nezanedbatelné procento srnčat.Sám jsem byl svědkem kosení většího vojtěškové pole na kterém bylo posekáno sedmnáct srnčat….
Zemědělci často nárokují po myslivcích značné částky za škody zvěří, které jim způsobí na polích …Co kdybychom jako myslivci chtěli také škody my, třeba za ta srnčata, co třeba takových 15 000 za jedno posekané?
Petr Slaba