Kdo nesleduje web Future Line, tak tady je opis popisu včerejška:
Hakka Muggies a KOFE-IN
Kdyby dorazil včera do Akropole Mel Gibson a měl zrovna v hlavě nápad na nějaký další historický trhák, určitě by do něj zde našel několik vynikajících postav. Hakka Muggies si i v poměrně industrializované Praze dokázali vybudovat svou fanouškovskou základnu u lidí, kteří civilizačními vymoženostmi opovrhují (anebo tak alespoň vypadají). Divoké vousy a vlasy, dřevěné korále, kožené vesty a masivní boty, záplava zpocených těl pod pódiem - málokdo by tipoval jedenadvacáté století s jeho deodoranty a umělými vlákny.
Že Hakka Muggies nejsou žádní brilantní instrumentalisté, to je slyšet už z jejich nahrávek. Jejich hudba patří do hospody, je hudbou lidovou v tom klasickém slova smyslu. Muzikanti zpívají tak, jak jim zobák narostl; drhnou své kytary a buší do bubnů, jen z nich leje. Co je však podstatné - Hakka Muggies jsou sví a působí dojmem, že skutečně ŽIJÍ to co HRAJÍ. A to se obrovsky cení.
Těžko říct, jestli to samé platí i o opavských KOFE-IN . Ti vedle Hakka Muggies působí trochu jako chlapci z nedělní školy, kteří chějí být za rebely. Asi jako když si pečlivě uvážete kravatu a pak si ji povolíte o dva palce, protože to tak zrovna nosí ten pankáč odvedle. KOFE-IN by hudebně mohli na české scéně zastoupit dnes již rozpadlé Moimir Papalescu and the Nihilists - rozumějí si s elektronikou, sledují moderní trendy a hlavně - mají vynikajícího bubeníka. Jejich hudbou se ale bohužel táhne zvláštní nedostatek nadhledu, nebo spíše jakýsi "já-se-beru-vážně-berte-mě-také-tak" element, který se tak trochu negativně odráží na tom, jaký zážitek si z jejich koncertu odnesete.
O hudbě KOFE-IN se dá řici, že má to, co spousta zdejších kapel postrádá - relativně současný zvuk a schopnost orientovat se v tom, co se na hudební scéně děje. Mile pak překvapí i české texty, byť někdy kořeněné školními rýmy typu "Vítr jí výská, na píšťalu píská."
Podtrženo a sečteno - poměrně povedená kapela, které možná pomůže nějaký ten rok zrání.