SUKULI: no... taky mi to s novým křídlem hodně klapalo. Pořád. Myslel jsem si, že je to tím, že jsem si prostě pořídil Bčko. Pak jsem si všiml, že mám úplně odtrimováno. Začalo mi to klapat trochu míň, ale pořád hodně, a hlavně nepředvídatelně. Než jsem si uvědomil, že jsem na samé spodní hranici váhy. A vzpomněl jsem si na pocity řízení křídla s motorem, kdy jdou reakce křídla o hodně lépe cítit v rukách (nehledě na to, že zatížené křídlo nemá tendence klapat skoro vůbec).
Takže teď čekám, až mi přijde poštou vodní balast .) a těším se na klidnější lety .) a doporučuju všem lítat spíš s horní hranicí váhy .))
QUIP: v tom mi lezení přijde jako mnohem "hodnotnější" sport. Lítat se strachem můžu celý život, a nemusím proti němu nijak extra bojovat. Jenže na stěně nemám jinou možnost, než ho překonat .) (kromě možnosti odsednout si do lana, ale... párkrát jsem lezl lehčí úseky i bez lana a... hodně jsem se o strachu, sebevědomí, soustředění a o sobě vůbec naučil)