pardon, zapomnel sem, zde ta preslapova glosa
Krásní, chytří a bohatí
Kdož má, tomu bude dáno. Krásní lidé bývají chytřejší a úspěšnější než oškliví. Tolik článek, převzatý z britského týdeníku The Economist a figurující v prvním lednovém čísle letošního Respektu. „Vědecké zkoumání krásy“, samo o sobě půvabné contradictio in adiecto, operuje zde se závěry o přímé úměře mezi fyzickým vzhledem, inteligencí a finanční úspěšností, a zaštiťuje se hned několika jmény badatelů z amerických univerzit. Co na tom, že výsledky některých provedených výzkumů jsou silně nejednoznačné? „Obličeje dětí a dospělých ve středním věku inteligenci prozrazovaly, zatímco obličeje teenagerů a seniorů nikoliv.“ Srovnání lidské volby kolegů či partnerů s pářením polétavého hmyzu či troubením jelenů v říji dodává studiím na téma korelace vzhledu a úspěchu bezpochyby punc vědeckosti. Stejně tak aplikace svébytné terminologie („takzvaný nezfalšovatelný signál“). Z biologizujících postupů a kvalitativních závěrů však zároveň trochu mrazí. Dnešní pluralitě vkusu, názorů i strategií poznání vděčíme za nedotknutelnost osobního úsudku o bezpočtu ryze subjektivních veličin, a krásy především. Ale jak je vidět, jedná se o dvojsečnou zbraň. Možná vedle nových popíračů holocaustu vstanou i noví eugenici, opírající se o amalgám úderných biblických citátů a etologie živočichů, sestrojí novou kvalitativní hierarchii lidského druhu a dají ji – tentokrát – do služeb ekonomického úspěchu. Možná se brzy jedinou akceptovanou normou člověčenství, nyní konečně i kvazivědecky a mediálně legitimizovanou, stane armáda moneyžerů z posiloven a moneyžerek s mírami 90/60/90, v kadlubu Brada Pitta a Britney Spears. Anebo už se tak stalo? Mezinárodní prestiž The Economist nezaručuje bezvýhradně kvalitu výlevů v něm obsažených. Nihil novi sub sole. Jako by se nám rozumování hraběte Gobineaua o nerovnosti, vyhozené dveřmi, vracelo po sto padesáti letech oknem.
Matěj Kotalík