Ocenuju snahu neudelat po volbach monotematicke cislo a po delsi dobe jsem si mimoradne uzil rozhovor. Celkove me tesi, kdyz si prectu rozhovor s clovekem s literarnim nadanim, protoze i vyjadrovani a cestina jsou vetsinou kvetnate. Skutecne ale miluju, kdyz najdu pasaz, kterou si prectu znovu, chvili koukam do blba, abych o tom premyslel a pak to ctu znovu a znovu..
"Když chlapi vyfárali, stáli s vydřenými penězi a zmoženým tělem, před sebou chvíli volna. Na druhý den stejně zničující, jednotvárná šichta. Vedle šachet byly haldy a vedle hald harendy a dál už nic. Ale i kdyby ne - dejte někomu vyrabovanému na těle a posléze i na duši dobré peníze, postavte ho mezi hospodu a divadlo a čekejte co udělá. Takže v harendách se ti chlapi falešnou úlevou chlastu vyčerpávali znovu, jenom jiným způsobem - kdo někdy pořádně chlastal, ví, jaká dřina to nakonec je. No a pak rychle posbírat síly na další šichtu. To všechno s nejasným, ale stále vlezlejším tušením, že ze mne kdosi dělá mašinu, jež musí fungovat, dokud je třeba. Že mi mažou med kolem huby, jak důležitý jsem, jenom abych to odedřel za ně. Že je zajímám, pouze když jsem dole. A že nějaké dost důležité věci, které jsem kdysi chtěl, se do mého života v tomhle místě už asi nevlezou."
Priznavam svoji slabost pro kratke literarni utvary, ale tohle je proste skvost, na jaky jsem dlouho nenarazil. Tak jsem se chtel o tu radost podelit.