ERVIN: Já si při tomhle "dilematu" nemůžu nevzpomenout na pana Svobodu, který už je nějaký ten rok na pravdě boží (budiž mu země lehká), toho času majitele obchodu
https://www.skotska-whisky.cz/ Ten mi kdysi, když jsme se o tomhle bavili, říkal, že dle poetického přirovnání členů jejich whisky klubu "Ardbeg byl takovej ten rázovitý zemědělec v zablácených holínkách, který chytá ty zmije na tom rašeliništi s tou prosolenou vodou, a je to takový zemitý typ. Laphroaig byl takovej rváč, ne příliš čistej, nemytej, kterej přijde do hospody, nemá ty zuby, ty zuby má už takový vymlácený, a dá vám pěst k puse a říká něco jako 'cítíš, smrdí krchovem, dáme si to na férovku'. A Lagavulin byl taky takovej ten zákeřný parchant, který vám chce taky ublížit, nicméně je to elegantní, uhlazený, doktor v bílém plášti, který svírá tu injekci za svými zády." A vím to takhle doslova proto, že jsem si to tehdy, když jsme spolu řešili nějaký můj tehdejší nákup po telefonu, s jeho dovolením nahrál.
Jinak souhlasím s NAGASAWA v tom, ať si každý pije, co mu chutná, dobarvování nedobarvování, filtrace nefiltrace. Navíc je to 40% vs 46%, což může u spousty lidí hrát mnohem větší roli než filtrace či dobarvování. Ale jak už jsem tu psal, Ardbeg šel s kvalitou Ten v posledních letech hrozně dolů:
[STEPNI_VLK @ Whisk(e)y & další kvalitní druhy alkoholu, jakož i vše o míchání drinků, nejlepších ingrediencích, skle atd.]. A dokonce i ten Ralfy, když jsem ho ještě sledoval, začal od určité doby tvrdit něco obdobného s tím, že se výrazně zvýšila nevyrovnanost kvality šarží. A to byl předtím zapřisáhlý fanoušek Ardbeg Ten.