Robert Křesťan
Pendl do Betléma
Neslyším slovo, jen štěkot psů a chechtot racka,
kvílení zvonů, hučení trapistů a svistot vran,
píšťaly syčí, i tvůj polibek zní jako facka,
Dies irae, a nad tím vším křičí pelikán.
Ale dřív než ti prchnu, lásko němá,
rád ještě stopnu něco pro tebe:
Dneska ráno pendl do Betléma,
nebo až zítra taxík rovnou do nebe.
Vidím ti v očích, žes vždycky dostala cos chtěla,
jsi celá divá z mého děsu a mé nahoty,
kamenným nožem rvou mi kněží srdce z těla,
stejně jako ty, má milá, stejně jako ty, stejně jako ty.
Ale dřív než ti prchnu, lásko němá,
rád ještě stopnu něco pro tebe:
Dneska ráno pendl do Betléma,
nebo až zítra taxík rovnou do nebe.