To vztyčování vlajky na Suribači, nejvyšší hoře Iwodžimy má taky zajímavé před a po. Stejně jako u dobývání Říšského sněmu není ta fotografie ze vztyčení první vlajky:
Na vrchol hory nejdříve dorazilo průzkumné družstvo brzo ráno, to jen zjistilo, že na povrchu nejsou žádní japonci, pak se stáhlo a pak nahoru dorazila v deset hodin dopoledne jiná jednotka, která přivázala na starou vodovodní trubku malou vlajku a postavila ji. Velitel jednotky měl náhodou u sebe fotoaparát a tak vyfotil tuhle fotku, načež se museli bránit japonskému protiútoku, seržantovi se přitom fotoaparát rozbil, ale negativ naštěstí zůstal neosvícený.
Vlajka se velícímu admirálovi zdála malá a z dálky málo viditelná, a tak nařídil ji vyměnit za námořní vlajku z doprovodný lodi. Tu pak vynesli nahoru až odpoledne, ve skupině byl i kameraman a fotograf, který za tuhle fotku dostal Pulitzerovu cenu. Z šesti vojáků, kteří zvedali tuto vlajku, nakonec přežili bitvu jenom tři.
