ENDER: takové jedno před a po z Paříže...
Máme v Paříži známé, jsou to manželé - on Američan, ona Češka, v Paříži žijí nějakých třicet let. Oba jsou z prostředí, kde auto je symbol svobody a nutné věc. Nikdy nad tím ani jinak nepřemýšleli, prostě vždy měli auto, pravidelně obměňovali. Letos někdy v únoru jim auto kdosi naboural, servis se táhnul tři měsíce a když jsme se teď ptali, jak to s jejich autem dopadlo, tak ho prý po opravě prodali. Že jim došlo, že ho v Paříži nepotřebují. Za ty tři měsíce byli sice párkrát lyžovat a několikrát na větším výletě a pokaždé autem, ale prostě si ho půjčili a vyšlo je to levněji, než auto vlastnit. Nemuseli řešit parkování (které je v Paříži drahé už dlouhé roky, prostě je tam místa málo), vybrali si pokaždé jiné auto (nejezdí už pokaždé ve více lidech, syn je dospělý, takže jednou jeli velkým sedmimístným autem s přáteli, jednou menším jenom ve dvou, do hor si půjčili auto s náhonem na všechny čtyři, na výlet ve dvou k moři kabrio). V týdnu autem stejně nejezdili, tím spíš, že mají často home office, větší věci i větší nákupy si nechávají přivézt... Takže výhody města jsou takové, že to bohatě vyváží nevýhody toho auto nemít. A k tomu už jen dodali, že tohle jim jejich přátelé říkali posledních pět let, ale prostě jim nevěřili, protože vlastnit auto je přece samozřejmost - co kdyby ho zrovna potřebovali teď hned. Stačily tři měsíce bez něj, aby zjistili, že zrovna v Paříži to auto fakt většinu času nepotřebují. Pokud se na stará kolena přestěhují na venkov, bude to jiné, ale ve velkém městě je jednodušší a levnější ho prostě nemít.