Hořim jak pochoděň, pak zase zhasnu
je to jak povodeň, uplně planu.
Míhá se noc a den. Už cítím zimu.
Prostor se komíhá a tiše zvoní,
ten kdo to nevnímá jen boha prosí,
málo ho zajímá že dřevo k lesu nosí.
Je to jak lavina, jak v barevném snu.
Cítíš se nevina? Jen tiše žasnu.
Vesmír se kolíbá, okamžik voní.......

omlouvám se za chyby a za chybějící znamínka.
nebude vám vadit že sem občas hodim i nějakej můj písemnej projev?

mimo

jsi pro mě pouto

jsi pro mě hranice

ač vlastně nejsi tím,

krásná i chmurná

jak velká žranice.

možná jak život

možná že smrt

chceš-li to člověče

tak klidně trp.

neboj já ostrážím

to tvoje vzkříšení,

neboj se zasvítím

na další vstávání.

já už se nebojím,

já změnu vidím....

ještě se chvěju,

trochu stydím,

ale už žádné

chyby nevidím.

všechno tak krásně

do sebe vklouzlo,

až je mi s toho

maličko ouzko

ne vůbec ze strachu

vůbec ne z "malosti"....

cítím to chvění

vážím si starosti

koukám se, pěním

jak moře o kosti

ze země trčící

jak ostré útesy

do ticha hučící,

už i tvar skrz hmotu měnim

začla jsem zas dělat po pár letech keramiku :) takže kdyby někdo něco chtěl stačí napsat, ještě se to dyštak dá stihnout i do vánoc

BARBARDUCHA: nádhera, líbí se mi ta kombinace