konecne o problemu prazskych divadel pisi i jini odbornici, nez ti pres kulturu!
ERIK TABERY (Respekt)
ODS ztrácí nervy
Zatímco hlavní město objevuje svoji sílu
Představitelé ODS by si měli v kalendáři poslední týdny pečlivě založit
stužkou (klidně modré barvy), aby se jim později snáze hledalo, kdy že
to začal konec jejich nadvlády nad Prahou.
Pryč s revolucí
V podání pražského primátora a jeho strany vypadá spor o financování
kultury jasně: divadelníci se nechtějí odtrhnout od štědrého prsu
magistrátu a my jen chceme šetřit veřejné finance a lépe je
distribuovat. K tomu dále padají slova o nevychovaných umělcích,
revolucionářích, kulturní frontě a kdo ví co ještě. Divadelníci se
bouří, po marných jednáních sáhli k demonstracím.
Občanským demokratům to může přijít jako banální moment, ale stejně se
tak mohou osudově mýlit. Podobné akce totiž připomínají, že správa města
je poměrně náročný úkol, že nestačí jen budovat předražené okruhy, metro
či tunely. Západní (pro nezasvěcené tedy kapitalistická) města horlivě
pracují na vymýšlení koncepce rozvoje, na své výjimečnosti, která
rezidentům zpříjemňuje život a návštěvníky láká opět přijet. Znovu se
nám připomíná, že dobrý správce se pozná v krizi. A tady nastává onen
možný bod zlomu, který (pokud se nic nezmění) bude stát ODS čelné místo
v Praze. Jde totiž o první a navíc jasně viditelný střet veřejnosti s
pražskou radnicí.
Občanským demokratům se bude těžko přesvědčovat veřejnost, že brání její
finance před nenasytnými boháči. Aby bylo jasno: mladý herec bere v
městských divadlech kolem patnácti tisíc a hvězdy scén pak kolem
dvaceti. Horko těžko se tedy dostanou na průměrnou mzdu v této zemi a za
tyhle peníze v Praze nepracuje téměř ani uklízečka. Tak asi nevypadají
finanční násoskové.
ODS trvalo více než dekádu, než se zbavila pověsti strany, která řeší
jen trh a má raději tuneláře než umělce, protože s těmi prvními se aspoň
může bavit o společném tématu - o penězích. Mirek Topolánek vložil hodně
energie do odbourání tohoto mnohdy nespravedlivého klišé. Dnes se jeho
snaha propadá do zapomnění. Je tu zase ta ODS, která snad zná jen
kalkulačku a aroganci moci. Například na dopis brněnských studentů
uměleckých škol, kteří podpořili pražské kolegy, odepsala pražská
zastupitelka Alenka Samková toto: "Chápu, že volby se blíží a že je
nutno zapojit všechny síly do boje proti ODS. Přeji Vám hodně zdravého
úsudku a štěstí v budoucí volbě vůdců ,revoluce'... Jsem v komunální
politice již od roku 1994 a vím, jak snadno je jakékoliv téma před
volbami uchopitelné. Jednou se za své angažmá budete hluboce stydět. Ale
dnes je dnes... Ať žije pravda a láska, která je ufinancovatelná."
Formulace takové reakce zabere možná pět minut, její dopad však přetrvá
i několik let.
Naslouchat, ne poslouchat
Na řeči o tržním prostředí navíc dnes snad skočí jen modelky. Politici o
"trhu" mluví jen tehdy, když něco odmítají a hledají prázdné odůvodnění,
a nejčastěji, když jde o jejich zájmy. Jinak bychom nemohli být svědky
tolika předražených zakázek, nesmyslně megalomanských projektů a naopak
malé invence ve prospěch obyvatel a návštěvníků Prahy. Kde byly řeči o
férovém tržním prostředí, když se zadávala zakázka na dodání tramvají v
hodnotě 17 miliard korun? I brněnský soud prohlásil, že zakázka byla
evidentně šitá na míru jedné firmě. Kde byly námitky o potřebě šetřit,
když se prodražovala stavba metra? Jak to, že lidé blízcí ODS dostávají
bez problémů stavební povolení tam, kde je jiní nedostávají? Atd.
ODS není konzistentní ani v principiálních otázkách. V roce 2000 si ODS
a ČSSD schválily výrazné zlepšení financování parlamentních stran (mimo
jiné měly za jednoho zákonodárce dostávat milion korun), což záhy zrušil
Ústavní soud, protože podle něj nemají být strany závislé na státu, ale
na svých členech a sponzorech. Reakce politiků? Během tří dnů sepsali,
schválili a podepsali nový zákon, kde si za jednoho poslance či senátora
navrhli 900 000 korun. To byl rychlostní rekord, a navíc podvod na
Ústavní soud. A vysvětlení ODS? "My tady nikdy nebudeme mít tolik členů,
abychom mohli stavět financování na nich," odpověděl tehdy autor návrhu
Marek Benda (ODS).
Ano, má pravdu (byť výše dotací stranám je nehorázná) a stejně je to s
divadly. V Česku prostě menší divadla nemohou dosáhnout na štědré dary,
které by je uživily. ODS loni od sponzorů získala jen 18 milionů a od
státu 203 milionů korun, a to má svým dárcům rozhodně co nabízet. Na
rozdíl od divadelníků. Když se radní z ODS zamyslí, tak řešení je
vlastně jednoduché, začít normálně naslouchat. Ne poslouchat, ale
naslouchat argumentům těch, kteří dělají divadlo. S překvapením pak
zjistí, že nežádají nic tak převratného.