KOMATSU: Tak tady musím odpovědět NE a NE, ale s výhradami. Určitým hodně vnějším srovnáním bys asi mohl říci, že se jógová a hesychastický praxe navzájem podobají (asi na té úrovni, že se sedí, pracuje s dechem a něco mumlá), ale jinak pokud jde o obsah, který je v tomto to směrodatné, tak jde pochopitelně o něco naprosto jiného.
No a zda je na hesychastické spiritualitě postavena pravoslavná církev... hmmm... to je taky složité. V době sv. Řehoře Sinajského, který je jeden z hlavních představitelů hesychasmu, celý Východ o modlitbě srdce neměl ani ponětí. Od té doby se z Athosu a z dalších center postupně začalo učení hesychasmu šířit, zejména mezi Slovany. Nutno ovšem podotknout, že často ve formě všelijak okleštěné, "zlidovělé" a podobně. V Rusku popularitě hesychasmu hodně napomohly (kromě překladu Filokalie do církevní slovanštiny a ruštiny) Zápisky ruského poutníka. Čili dá se říci, že zejména mezi slovanskými pravoslavnými je hesychasmus vnímán jako "rodinné stříbro" pravoslaví, ale s tím, že by někdo fakticky hesychasticky praktikoval ve smyslu např. zmíněného sv. Řehoře Sinajského je to podstatně horší.