AACHEN: ...a to z něj málem byl starokatolík. :-D :-D

GOBERS: Jak by nebyl - to že se stal východním biskupem je haluz, popř. působení Sv. Ducha:-)

AACHEN: No tak on byl také Matěj Pavlík v míře větší než malé líznutý křesťanským Západem. Ale tak to vlastně platí pro to křesťanství na našem území obecně. Jestli se někde Západ s Východem historicky setkávaly, tak právě tady.

CHOMI: Co je na něm moc liberálního? Jasně že tam před VŘSR fungovali zajímavý lidi - problém je v tom, že oficiální církev je neměla moc v lásce, není-liž pravda; cenzura vesele kvetla, bolševici měli na čem stavět. Ale tenhle spor inspirativních lidí (lidí Ducha) a lidí struktur je asi obecně křesťanskej/lidskej..A k tomu českýmu pravoslaví - myslim, že snaha M. Pavlíka legitimovat český pravoslaví jako autentický od mise bráchů ze Soluně byl minimálně geniální tah. Je u vás ale dneska dost lidí, který budou sto uchovat, nebo dál rozvíjet, českou církev navzdory narůstajícímu ruskýmu vlivu (minimálně kvantitativnímu)?

AACHEN: Zrovna O. Clement mi přijd skutečně až moc liberální. Teda na pravoslaví. Daleko lepší je třeba o. Antonij Surožský. Narodil se sice v Rusku, ale žil po VŘSR na západě. U něj mi přijde dobře spojena tradiční ruská víra se západní svobodou.
Ale ona už předrevoluční náboženská literatura i v Rusku byla dcela svobodná a zajímavá. Namátkou mě napadaá o. Pavel Florenský.
Bohu žel, plno lidí má pravoslaví spojeno s Ruskem. Zdejší pravoslaví rostlo ale v určitých podmínkách. Jinde bylo pravoslaví jiné - zlatáoba byla v Byzanci, která až dokonce stavěla na antickém odkaze. Dá se říci, že v jistém smyslu byla Východořímská říše až do pádu Cařihradu výše než celý západ. A svým způsobem i svobodnější.

CHOMI: Jj, třeba když čte člověk něco od O. Clementa tak je to dost výživný a svěží, pak si ale na nějakym pravoslavnym blogu přečte, že je nějakej moc nakaženej západem, a to je fuj! Pak si řikám, co je teda ta ortodoxie - jestli to svěží a osvobozující, nebo to nacionalistický, zaprděný a folklórní?! Nevim, kde, ale někde jsem čet, že církevní otcové prvních staletí byly často velmi originální a nonkonformní osobnosti, který se svejm současníkům nehodili - tohle se mi líbí. Když si pak dneska někdo čte "zbožné" životopisy svatých, tak bezpečně ví, že větší nudu si nedokáže představit..všechno je na svejch místech, žádný náznaky konfliktů, předžvejkaný blafy.

JEZINKA: "Na půdě západního světa by se ortodoxní nauka mohla stát velmi liberální (má tuto schopnost, aniž by se musela překrucovat) a zároveň zachovat kontinuitu křesťanské tradice..."
To je hezky napsáno.

HAROLD: nn... pulka pecenyho hrocha minimalne...

IQFREE: To je jen malej ďáblík... Až dorazí Kníže, tak příde na řadu pečený prase... :)))

IQFREE: No tak už to nejez až do vánoc. Jinak žádná tragédie. Posty jsou důležitý, ale víra je jinde...

CHOMI, kamarade, tak me dabel nakonec dostal... prave jsem sezral pecene kure... ;)

AACHEN: Meně jsem Bohu žel nečetl, ale asi bych měl:o)

CHOMI: No vidíš:) Btw. existuje v pravoslaví podobně open-minded člověk jako byl Alexander Meň - a je oblíbený u pravoslavných stejně jako u katolíků:-) Se mi do rukou dostal ten výběr v českym překladu (jestli znáš) a je to dost výživný, musim říct.

AACHEN: Nějaký sněm, na němž by se místní církve setkaly, by rozhodně neuškodil. A nemusel by to být zrovna "všeobecný sněm".

CHOMI: Však by se takový sněm nemusel vnímat jako způsob jak do svých církví nahrát nejnovější verzi programu orthodoxie 20.08. Přijde mi, že tak je někdy vnímán i II.Vatikán u západní církve. Já takovýhle "akce" vnímám spíš jako příležitost pro církev uvědomit si sebe sama v celku a možnost se jednoduše setkat..to dělá hodně. A výsleky mohou být nosný: u katolíků např. obrat k Bibli a církevním otcům, přijímání "podobojí", apod. Trošku rejpavě mě napadá, kde by se vůbec brala vůle k podobnému setkání - u pravolsavných vnímám velmi vysoké seběvědomí v tom, že oni dělají všechno dobře..Zejména pak u ruské státní církve. U katolíku byl donedávna patrný opačný extrém - až flagelatský zkoumání vlastních chyb (bohužel možná často jen naoko), z toho extrému jak kdyby se znovu klubal konzervativní pohled a touha znovuzrestaurovat to minulé. Ale možná je to jen způsob jakým si Benedikt XVI. zvyšuje prostor pro šanci na communio právě s pravoslavnými..nevím, nejsem politolog ani diplomat:-)

AACHEN: O novém koncilu se mlucilo tuším v 50. a 60. letech, ale pak to vyznělo do ztracena. Litugicky si to může každá církev vyřešit po svém, co se týče lidového/umělého zpěvu. Takže koncil nutný kvůli tomuhle není. Jinak mě nenapadá nic, co by bylo třeba v liturgii reformovat.
Možná by stálo za to se sejít a celocírkevně projednat otázky jurisdikcí, ale nevím, zda je na to nutný přímo koncil.
Každopádně co se týče "otázek dneška", kvůli těm koncil svolávat netřeba - ty lze bez problémů řešit na základě Evangelia, Tradice a učení prvních 7 koncilů. Takže v tomto smyslu potřeba nového koncilu dnes pociťována není.
Poslední shromáždění, ne sice koncily, ale synody, které si zíksaly celocírkevní autoitu, byly "hesychastické" sněmy ve 14. století v Cařihradě. Pak už nic.

CHOMI: Kdesi jsem v téhle souvislosti čet, že by bylo třeba celocírkevního synodu a provést určitou reformu liturgické praxe..Což mě přivádí k otázce kdy naposledy se setkaly pravoslavné církve ve formě srovnatelné s koncily prvních staletí? Vnímají tuhle potřebu i pravolsavní? Nebo je to spíš vnější pohled člověka, kterému je duch pravoslavné zbožnosti (abych použil fráze:-) cizí.

AACHEN: Nedá - je to dutý plamen.
Ale k věci. Sbor mě taky mrzí, i když to není 1) všude a 2) není to jen u naší církve.
Svatý mučedník biskup Gorazd chtěl zavést při liturgiích lidový zpěv. To se ne zcela podařilo. Nsakonec zvítězil východní zvyk, že zpívá jen sbor. Tak je to totiž v Rusku i v Řecku a tuším i jinde. Ale třeba na Ukrajině jsem viděl, že lid zpívá aspoň vyznání víry a Otčenáš, což se tuším děje někdy i u nás. A na podkarpatské Rusi zpívají všichni - to je možno vidět v Praze v chrámu an Slupi, kam chodí převážně Rusíni.
Třeba u nás v pražské kathedrále sice zpívá v neděli a na vsobotní večerní sbor, ale při liturgii ve všední den v kapli zpívá lid.
Ale souhlas, já bych byl také raději, kdyby lid zpíval - aspoň Otčenáš, vyznání a ty neproměnné části (amen, Hospodi pomiluj).

Existuje doporučeníhodná knížka věnující se vývoji pravoslavné liturgie? Zajímá mě hlavně otázka zapojení neordinovaných účastníků. Jak se místní pravoslavní díváte na skutečnost, že roli přítomného lidu často přebírá vlastně poloprofesionální sbor a zbytek je spíše v roli pasivních učastníků? Zřejmě to tak nebylo vždycky, proto mě zajímá ta literatura. I když možná mám jen nedostatečnou zkušenost - pravoslavnou božskou liturgii sem slyšel pouze z nějakýho rozhlasovýho záznamu, naživo pak u řeckokatolíků na Ukrajině..na což mi samozřejmě všichni opáčíte, že se to nedá s pravoslavím srovnávat:-)