já bych se přikláněla k tomu, aby se tady neodsuzovali celé systémy nebo směry podle nejakých konkretních príkladů nebo stylem "jedna pani povidala"
Jak jiste víte, mnoho lidí, kteří byli včera "mistry"..jsou dnes mrtví nebo zničení... neznámí...proste out... . to , ze jiné dnes zrovna potkavame v hodine jejich slávy, nic neznamena...
a stejne tak obrácne, pokud dnes vidíme lidi "male", zoufalé nebo (podle nas) chybující... vysinuté a podobně mimo... mozna zrovna prozivaji katarzi, která jim práve otevírá dveře dál... kdo jste ty stavy a etapy už zazili, víte, o cem mluvim.
Je posetilé soudit lidi (natozpak smery a cesty) tak povrchově a v krátkých casových úsecích par let. Nikdy nevíte, jakejma ucebnima ukolama, fázema, zkouskama je nutno projít vasim bližním... je trapné snazit se je hodnotit a posuzovat podle nejakych osobnich nebo povsechných meritek. Jak psal Rangdrol..vsechno je absolutne individuální...
Krome toho: neučil snad JK nebo Buddha, že pro lidi, kterí se chteji opravdu nekam dostat (trebas i bolestne prokousat) je potrebné opustit rodinu, zenu, matku...?
nebo to musi platit vyhradne jenom pro muze? ti mohou kvuli svoji ceste opoustet (at doslova, nebo prenesene) svoje rodiny, ale ženy nemuzou?
btw: mam jednu zanmou a ta vyprávela, jak se vymanila z nemoci a nezdravejch vztahu a zacala novej zivot a zacala se zajimat o svet okolo... o "duchovno" apod...
a jak jednou ji napadlo, ze vlastne nezna takovy to echt zlo, takovej ten opravdu negativni princip...
a vyprávela, jak se zanedlouho dostala s kamaradkama k jednomu panovi, který zde byl taky již zmíněn a tam to poznala.... popisovala barvite, jak to na ni pusobilo... a jak se z toho docela tezko dostavala ven..ale jelikoz ji to nezabilo :-) tak ji to posililo..obohatilo a ona uz zna chut absolutni negace...uz ji může napříště zavetřit a vyhnout se .-)
a ted mi reknete, jak by to mohla poznat a zažít, kdyby takoví lidé taky mezi nama nebyli, no? ;-)))