RANGDROL: ty me vazne bavis:D

FORINTI:
prislo to ke me podobne;)
a co se týče te anatomie,kdyby jsi chtela rozsirit sve znalosti,jsem k dispozici;)

RANGDROL: tohlecto je pro me fakt zajimave... ano...clovek musi pracovat se svymi stiny...ale zaroven muze myslet pozitivne... mužes se "hrabat v hovnech" s defetistickou naladou a bejt porad jednou nohou na vyskoým moste v nuslích, nebo se v nich můžeš hrabat s tím, ze uklízíš augiášův chlív a más z toho radost... jiste, vlnky hnusu, smutku, vsechny ty stary zasuty pocity vyplavou, jiste... ale s optimismem se s nima pracuje jinak, nez kdyz se v tom clovek plácá jako v bažinách smutku a nevidí tomu konec..

jednou jsem mluvila s pritelem psychoterapeutem a dosla rec na to, že kdyby mel clovek s optimismem a prací pro sebe a pro druhý cekat na to, az bude mít sam v sobe dokonale cisto a vyklizeno, tak by se toho nejspis nikdy nedockal , protoze tady na zemi je porad nejakej ten prach zeme, kterej se cloveku snáší na nohy :-)
A že je potreba pracovat pozitivne průběžně....i s vedomím, ze sam v sobe mam jeste co na práci .-)

DANKLAR: ale pozor pokud to Ateistům vyhovuje....no problemo

DANKLAR: Protože když přijde na téma smrti: co sám za sebe odpovíš?....pravděpodobně něco ve smyslu:"Až umřu a rozpadne se moje fyzické tělo, tak už prostě nebudu, konec." + někteří se utěšují tím, že jejich děti jsou jejich "pokračováním". Takhle to většinou vidí ateisté....jako mojí drazí rodičové apod:-)

FORINTI: ok, s reinkarnaci naprosto souhlasim... jen jeste co ten stav mezi smrti a zrozenim??? Jestli jej znas tak vis o cem mluvim

MORPHLER: díky za upřímnost

FORINTI: A proč jsou na tom nejhůře lidé, kteří nevěří ničemu?

DANKLAR: ano, verim tomu. pro jistotu zopakuji, ze je to vira...

SHKRK: jako smrt myslíš? Když mi bylo asi 15, tak jsem se jednoho dne probudila a bylo mi jasné že reinkarnace, je přirozený způsob jak to na světě chodí. Nedokážu to lépe vysvětlit, podávám jak jsem to dostala:-)))
Kromě fyzického těla, mám (nebo mámE nechci vnucovat:-)) ještě nefyzické, energetické tělo. Ve skutečnosti vibrační....jsme něco jako elektřina:-) A tohle tělo se inkarnuje do fyzických těl, podle svého uvážení.
To je JAK TO VIDÍM JÁ. Pouze můj osobní pocit a přesvědčení.
Všichni se musíme se smrtí nějak vyrovnat a každý věří něčemu jiného. Nejhůř jsou na tom paradoxně lidé, kteří nevěří ničemu.

Prosím, opravdu si tady někdo myslí, že když na něco bude hodně myslet a třeba s hodně lidma, že se to vyplní? Možná jen něco špatně chápu, ale takový mám pocit z některých příspěvků...

ECLECTICA: na jakykoli pocit mas samozrejme pravo...
ale ted nevim jak tvuj pocit souvisi s necim studiem ci jestli uz mas pocit, ze jsi predlozila nejake tvrzeni s kterym chces diskutovat...

FORINTI: ja sem nenarazel na strach z jidla atd.. ale na strach ze nebudes

ECLECTICA: já si to neberu osobně:-) Když jsem založila takovou diksuzi, musím psát v brnění:-)) v pohodě

v tom aktu "vcituju se do toho, co chci, jako by to uz bylo" vidim tu fintu, kterou dokážou použít jenom určití lidé... ti, co jim nechybi pokora, a víra..důvera v to, že myslenka tu moc má...
"když uvěříte, uvidíte zázraky"
a to je neco, co mnoho lidí vysmívá... opovrhuje jako necim "nevedeckym"... no tak jo, no, neberou to, tak s tim nemuzou pracovat a maji svoji pravdu, vzdyt se nic nedeje, zejo, jak si to kdo udela, takovy to ma...

a ten akt slepého kroku v duvere, ze se stane zazrak je casto v pohadkách různe ztvárněn... spocívá v tom, umlcet vlastní rozum a udelat to, co radi intuice, podvedomí, srdce (mluvící zvíře, baga jaga, hlas ve stromu a tak dále...)

SHKRK: myslíš jídlo? Myslím, že lidi mimo zónu tzv. "třetího světa" ráno nevstávají s myšlenkou a hrůzou, že ten den nebudou mít co jíst.
Mají práci, samozřejmě můžeš namítnout - ano z práce je mohou vyhodit, jistě. Ale kupříkladu co se naší země týče, je zde daleko větší možnost získání práce, ať už bydlíš kdekoliv. A protože tohle podvědomě víš a NESUGERUJEŠ si myšlenku, že skončíš jako bezdomovec (se vším co to přináší) tak máš větší pravděpodobnost ŽE SE TO NESTANE

MORPHLER: uznavam, ze jsem byla na Forinti oskliva, nechala jsem se unest svym intenzivnim pocitem, ze blaboli nesmysly, ktere jsou studovaneho cloveka nehodne.

práce s myslenkou ma svoje pravidla.... clovek musi myslet a vcitit se do situace, jako by uz mel to, po cem dychtí....
a v tom je pro vetsinu lidí kamen urazu...jsme prilis racionalni a rozum nam do toho zvani :-)

FORINTI: a ty nemas strach ze nebudes:D