ACIDQA: Druha polka dubna.

SHARKIE: do Porta se v klidu za pár hodin přesuneš ze Santiaga i autobusem. Pobřežní cesta je pro milovníka moře ideální, pohodová, i když delší a dá se zkrátit přestupem na centrální nebo jak píšeš, její začátek posuneš. Myslím, že se ti bude líbit.

Tak som pôvodne chcela začínať aj končiť v Santiagu, ale čo som hľadala, všetko sú to lety na dlho a s prestupom.

Takže som to nakoniec presunula do Porta. Čo som pozerala, tak sa doň dá vrátiť 2 vlakmi, takže miesto začiatočného presunu bude proste presun na konci.

A keby bol problém a musela som ísť nakoniec kratšiu trasu, tak sa posuniem kúsok aj na začiatku. Stejne som štart nechávala otvorený podľa aktuálnej situácie, ktorú vďaka zdraviu nemám šancu dopredu odhadnúť.

Som teraz v Chorvátsku, robím si tu výlety po obvode ostrova a padlo rozhodnutie, že fakt chcem tú pobrežnú cestu, aj keby mala byť holt kratšia. 13 rokov som nebola u mora a vôbec som si nepripúšťala, jak moc mi chýbalo.

Takže si to včera všetko sadlo, dohľadala som si možné presuny a dokonca aj kúpila letenky. V termíne, ktorý bol ešte včera ráno len pracovný. :)

SHARKIE: No oni ti poutníci většinou ujdou v klidu dvacet kiláků do oběda ;)
Ale rozumím, já jsem na cestu vyjížděl (na kole z domu) taky s velikou nesebedůvěrou, mám artritické onemocnění kloubů (podporované nezdravým lifestylem a hlavně pokročilým alkoholismem) a děsil se toho, že třeba při atace v koleni někde třeba dva tři tisíce kilometrů od domova lehnu a nebudu moct ohnout nohu v koleni, to je nejbolestivější postižitelný kloub a jak se s padesatikilovým naloženým kolem dostanu domů, kvůli tomu jsem musel i odložit odjezd o tři týdny a ležel doma, prosil a čekal... a když jsem vyjel, jo cestou přes Moravu jsem ještě měl problémy a musel na Pálavě, i kvůli počasí a bolesti na tři dny zastavit a ubytovat se a třetí večer jsem nemohl usnout bolestí a byl rozhodnut se zítra dobelhat na vlak a jet domů...
A ráno vstanu, bolest výrazně ustoupila, po třech dnech vytrvalého deště se začalo drát slunce a já jsem nasedl, rozjel se a přesto, že než jsem v Mikulově nakoupil zásoby a hranici překročil o půl jedenácté, ještě do večera jsem projel třetinu Rakouska a ujel ňákych 180 kilometrů. A pak i během Cesty kdykoliv jsem vstával s bolestí, nasedl a rozhýbal, překonal to, najezdil a nachodil horama hrubým odhadem přes šest tisíc kilometrů a nakonec jsem se musel vrátit po železnici a asfaltu kvůli těžkému zánětu zubu, přestože jsem to měl před cestou vyšetřeno, ošetřeno a potvrzeno, že nic nehrozí.
Karma :-D
Hele přesně tohle jsem Ti chtěl mimo jiné navrhnout - v rámci Pouti je speciální návštívit Finistèrre - v Tvém případě bys odbočila za Pontevedrou v Pontecabras (tam bych si ještě pár desítek metrů po klasické trase zašel do Iglesia Santa mária de Alba pro štempl do credencialu a třeba i popovídat podivat se, jsou tam k okolojdoucím fakt srdeční a vstřícní a pak se vrátil na odbočku ke trati a vydal se po Caminu Portuguese Espiritual pořád víceméně po pobřeží, tam se pak dá odbočit na mys Finistèrre, kde je to podle mě boží (nezapomeň si v albergue ve městě vyzvednout glejt) a pak bych Ti srdečně doporučil dojít ještě do Muxíe, kam já osobně jsem se velmi těšil (blbec pseudoromantický zpracovaný emerickým melodramatem The Way:) a opravdu, na skalnatém pobřeží u kaple Nosa Señora de Barca jsem zažil spolu s par 'cizími' takypoutníky jeden z nejvíc nejlepších nejkrásnějších nejmagičtějších západů, soumraků a nocí z celé Cesty. Povečeřel jsem bagetu se sýrem a prosciutem přímo na šutru, kde ve filmu Marty Sheen vysypal popel svého 'zemřelého' syna a režiséra Emilia, musel jsem se smát, ale o to nejde, zas takový patetik nejsem; zůstal jsem tam sám i poté, co do té doby cizí poutníci odešli do alberge a prožil, moc jsem té noci nenaspal, jednu z nejcennějších nocí v mém životě
Jestli navštívit Finistèrre, zajdi si i tam! Je to necelý den cesty navíc (na kole jsem to ujel asi za dvě hodiny) a pak se po via Mariana vydáš do Santiaga.
V albergue v Muxíi dostaneš další listinu jakoby menší compostelu o dosažení dalšího z cílů, chceš-li.

VESTIGIA: nizky ONy, sandale teva na prezuti, nepropustny ponozky pro jistotu, jinak merino. Zari/rijen.

SARAJ: Celý el camino víc než 1000km v sandálech od Teva.

VESTIGIA: Doporučuju trailové běžecké tenisky.

Bracha z Portu chodi v sandalech od Birkenu. Ale sto lidi, sto nazoru…

VESTIGIA: jestli pujdete pobrezni, tak ta mi na nizke boty prisla uplne ok, velky casti jsou tam stejne po silnicich a tak, v te SP casti. Portugalsko bylo - za mne vic nunu a na teren a prirodu hezci a lepsi.