Milí poutníci, vzpomínáte si na váhu svého batohu na vaší úplně první pouti?
Já na to nikdy nezapomenu. Psal se rok 2007, vyrážel jsem na Camino Francés a „pro jistotu“ jsem si sbalil všechno. Můj batoh vážil šílených 25 kilo. 🤦♂️
V Pyrenejích jsem pak seděl zničený ve škarpě, zatímco mě s úsměvem míjela starší dáma s lehkým batůžkem. Zeptala se mě: „Znáš tu bajku o zajíci a želvě?“
Byla to tvrdá, ale důležitá lekce, kterou mi první pouť dala. Nejen o balení batohu, ale o životě samotném. Že pouť není o tom přenášet si svůj domov na zádech, ale o odvaze ho opustit.
Sepsal jsem o tom (a o tom, jak se zbavit i té psychické zátěže, kterou si neseme) článek na mém poutnickém blogu.
Je tam i metoda „poutnické inventury“, která pomáhá i v běžném životě, když se člověk cítí přehlcený.
Pokud máte chuť si počíst o tom, jak odlehčit nejen záda, ale i hlavu, odkaz je dole.
https://www.tomasgavlas.cz/post/jak-se-zbavit-zbyte%C4%8Dnost%C3%AD