ATUARFIK a vzápětí KECAM identifikovali svatého Vojtěcha, v cizině známého jako Szent Adalbert nebo święty Wojciech.
Studoval v Magdeburgu, pobýval ve Veroně, v Římě nebo v klášteře
Monte Casino. Tam ho mniši nutili pro ně světit kostely, ale Vojtěch nechtěl, protože sice byl biskup, ale před biskupováním utekl z Prahy.
Do Prahy se ovšem vrátil a s Boleslavem II.
založili Břevnovský klášter.
Asi se mu v Čechách zas tak moc nelíbilo a znovu odešel do zahraničí. Právě včas, protože uniknul vyvraždění své rodiny. Událost tuto známe z dějepisu jako
vyvraždění Slavníkovců.
Pravděpodobně to byl
autor první zachovalé umělé písně u nás : "Hospodine, pomiluj ny". Stopro se to neví, ale písni se také říká Svatovojtěšská. U Poláků se zase zapsal hitem "Bogurodzica".
Zemřel v roce 997 při misijní činnosti v Prusku, někde u Baltu. Jako jedna z možných vražedných zbraní se uvádí pádlo a občas je s ním zobrazován. (S pádlem se ještě v textu setkáme.)
Jako mučedník byl zajímavou komoditou i po smrti. Poláci si jeho ostatky pěkně uložili v Hnězdně, než jim je odcizil Břetislav I. Jak se tak kouzlilo s tím, jestli Poláci vydali správnou lebku, stalo se to, že po Vojtěchovi zůstaly dokonce
tři lebky. Ale prý ta v Praze je správná.
Na
Hradčanském náměstí je zobrazen na morovém sloupu a říká se, že mu
vodáci dali do rukou skutečné pádlo. V pondělí bylo možné vidět postarší pani, jak udiveně zírá na prázdné místo na sloupu. Chtěla sem vám udělat fotku s tím pádlem, ale Vojtěch je teď na plastice, tak aspoň přikládám fotku, jak ho stěhovali.
V Opráskách je krásně zobrazen v
červeném kabrioletu, jak cestuje po Evropě. (Většinu znalostí o naší historii mám z Cimrmanů a z Oprásků.)