OGMIOS: někdy to bolí a někdy je to euforický...ano, Buddha říkal, že jeden z druhu dukkhy/utrpení je fyzická bolest, ale další je právě dukkha/utrpení ze změny - že žádné štěstí není trvalé, každá blaženost pomine a třetí dukkha/utrpení je z nestálých podmínek a okolností, čili že někdy schytáš nepříjemné následky, za jejichž příčinu nemůžeš... a Buddha už byl z tohodle unavený, chtěl tenhle kolotoč ukončit, trvalé štěstí (ne ve smyslu blaženosti, ale nepřítomnosti dukkhy).
Taky je třeba si uvědomit, že dukkha je i nemoc, stáří a smrt. Čili když je člověk mladej, nemusí tenhle kolotoč vidět jako až tak špatnej, ale časem se prostě unaví. V západním prostředí je poměrně rozšířená představa, že po smrti nic být nemusí, takže se člověk může utěšovat tím, že to není napořád a po smrti si od toho "odpočne" , ale Buddha žil v době, kdy byl všeobecně rozšířený názor, že se člověk bude znovuzrozovat donekonečna, čili tahle frustrace nikdy neskončí. To byl určitě silný motivační faktor udělat cokoli pro to, aby z toho nějak unikl