Pohlížíme-li na skutečnost z pohledu Univerzálního Vědomí, překročíme obvykle zažívané polarity. Platí to pro kategorie jako jsou duch a hmota, stálost a pohyb, dobro a zlo, mužský a ženský princip, krása a ošklivost nebo agónie a extáze. V konečném rozboru není absolutního rozdílu mezi subjektem a objektem, pozorovatelem a pozorovaným, sběratelem zážitků a zažívaným, tvůrcem a stvořeným. Všechny role v kosmickém dramatu hraje nakonec jeden jediný herec - Absolutní Vědomí. To je ta jediná a nejdůležitější pravda o bytí odhalená ve staroindických upanišadách. V moderní době sejí dostalo krásného uměleckého vyjádření v básni Nazývejte mě, prosím, mými pravými jmény od vietnamského buddhisty Thič Nhat Hahna:
Neříkejte, že zítra odejdu, protože i dnes stále přicházím. Pozorně se dívejte: přicházím každou vteřinou, abych se stal pupenem na jarní větvičce, drobným ptáčkem s dosud křehkými křidélky, učícím se zpívat v novém hnízdě, housenkou v srdci květu, drahokamem ukrytým v kameni. Stále přicházím smát se a plakat, bát se a doufat, rytmem mého srdce je narození a smrt všeho živého. Jsem jepice proměňující se na vodní hladině a jsem pták, který s příchodem jara doletí včas, aby jepici pozřel. Jsem žába šťastně plující v průzračné vodě rybníku a jsem užovka, která se tiše blíží a žábou se nakrmí. Jsem děcko v Ugandě, jen kost a kůže, s nohama tenkýma jak bambusové hůlky, a jsem obchodník se zbraněmi, který smrtící zbraně do Ugandy prodává. Jsem dvanáctiletá dívka, uprchlice na malé bárce, která se vrhá do oceánu poté, co ji znásilnil pirát, a jsem ten pirát se srdcem dosud neschopným vidět a milovat. Jsem členem politbyra s obrovskou mocí ve svých rukou a jsem oním mužem, který svůj dluh musí splatit krví mému lidu pozvolna umírajícímu v táboře nucených prací. Má radost je jako jaro, jež zahřívá květiny, aby rozkvétaly na všech cestách života. Má bolest je jako řeka slzí, tak obrovská, že naplní všechny čtyři oceány. Nazývejte mě, prosím, mými pravými jmény, abych slyšel současně svůj pláč i smích, abych viděl, že má bolest i radost jedno jsou. Nazývejte mě, prosím, mými pravými jmény, abych procitl a aby brána mého srdce mohla zůstat otevřená, ta brána soucitu.