ale i tak si myslím... že děti do toho nezatáhla ta hrozná matka, ale byly do toho zataženy tak nějak už sami o sobě tím, že to jsou jejich děti... a že plakaly, aby od nich tatínek neodcházel, svědčí o tom, že nechtěla, aby od nich tatínek odešel a nemyslím si, že je k tomu navedla jejich matka...

já samozřejmě neznám příběh Tvý sestry, čili to neber vůči ní osobně, ale jsem trochu alergická na to, když se chlap rozvádí a o tý jeho ženě se mluví, jaká je to mrcha, protože do toho tahá jejich děti a používá je jako zbraň
já bych taky kvůli Karolíně nechtěla, aby mě chlap opustil, protože ona ho potřebuje a potřebuje ho mít doma a ne někde jinde a taky bych se proti tomu bránila, kdyby to udělat chtěl a já bych věděla, že jí to ublíží. A dětem to ublíží vždycky. V tom je ta potíž.

Samozřejmě, nemá smysl za každou cenu udržovat manželství, pokud spolu dva nejsou schopni vyjít. To je jasný. Otázkou je, kde je ta míra.

MIDORI: což by sice byl hezkej příběh se šťastným koncem nebejt těch dětí.

BLONDYNKA: presne tenhle pripad je moje sestra. Kdyz se seznamila se svym ted uz manzelem, tak on byl zenaty, ale sve tehdejsi manzelstvi udrzoval jen kvuli detem. Chodili spolu tajne asi rok a pul, pak vsechno prasklo, on byl rozhodnuty, ze od sve zeny odejde, ale jelikoz ona ho zacala vydirat a zatahla do toho deti, ktere plakaly, at od nich tatinek neodchazi, tak nakonec zustal, nemel na to silu. Tim padem to se sestrou ukoncil a asi rok spolu nebyli (obcas se vidali, ale jen malo). No a po roce se on sam od sebe rozhodl uz definitivne, ze od sve zeny odejde, se segrou se k sobe vratili a zijou spolu spokojene od te doby uz 4 roky. Letos se vzali a pred mesicem se jim narodilo miminko.

TANAIS: Ono to může být i tak, že v manželství to neklape, je to naprd, v tom momentě poznáš někoho, s kým je ti dobře a dostaneš impuls zkusit to jinak a líp. Ne kvůli němu (nebo ne JEN kvůli němu), ale proto, že zrovna nazrál čas a příležitost.
A taky ta představa, že když se chlap rozvede "kvůli" jiné ženě, tak je to kvůli mladší, hezčí, blabla, není vždy správná. Ne každý muž se zamiluje jen v krizi středního věku a jen do mladé sekretářky, že.

IVANEM: klid, nemusíš to brát osobně :) Proč se rozvedl Tvůj partner, kdy to plánoval a co ho k tomu vedlo, je čistě jeho věc, nikoli moje. To já neposuzuju.

Toliko obecně - já sama za sebe bych prostě a jednoduše velmi váhala, pokud by se kvůli mě chlap chtěl rozvést a žít se mnou. Respektive - já bych z takovýho vztahu vycouvala. Prostě bych mu nemohla věřit, že se nerozvede se mnou kvůli ňáký další, mladší, hezčí. Konec konců, dneska se rozvádí každý druhý manželství a s každým rozvodem se riziko rozvodu ještě zvyšuje. Prostě bych nevěřila, že se to nestane znovu. Ostatně, i svojí ženu, se kteoru by se rozváděl, kdysi jistě miloval a plánoval s ní život do konce života a blablabla. Jasně, může se ve vztahu lecos nepovést. Konec konců, taky jsem rozvedená. Ale nechtěla bych být příčinou rozpadu jakéhokoli vztahu. Když už rozpad, tak z mého pohledu k tomu musí vést "vážnější příčiny", než je zamilovanost...

To je toliko můj postoj k jiným, než čistě mileneckým vztahům se zadanými muži.