NTR23: ja jsem se svoji zenou cca 15 let. od meli jsme radu rozepri, z nichz s nekteryma jsme nebyli schopni hnout. mame uz vetsi dve deti. pred pul rokem jsem si nasel milenku, protoze me zena uz dlouhodobe srala s nekteryma svyma vychovnyma metodama, ktere na me zkousela aplikovat. po trech mesicich jsem ji o tom rekl. pocital jsem s tim, ze si budu balit kufry (a to navzdory tomu, ze statek, na kterym zijem jsem zdedil ja - pocital jsem, ze ona by tam s detma zustala a ja bych tam dojizdel vypomahat, aby se z toho neposrala), nicmene ona moji druhou zenu nejak akceptovala, seznamil jsem je vzajemne, ted nas navstevuje obcas na vikend. i kdyz jsme meli nedavno nejake krize, tak ty jsme ustali a paradoxne nam to s manzelkou pomohlo vyjasnit si, ze spolu dal chceme byt, protoze toho co nas spojuje je mnohem vic nez veci co nas rozdelujou. druhe zeny se ale nechci vzdat, protoze mi je tez velmi blizka. decka jsou v pohode. daji-li bohove, udrzime to, damy dokazou prekonat sve strachy, ktere v nich jeste trochu hlodaji a mohli bychom se nejak casem sestehovat dohromady, az se deti osamostatni, protoze jak rika prislovi "kdyz se sejdou tri sobi, tak se radost nasobi" :o).