Vzala jsem Polynku, vylezla ven, a šla se ještě rozloučit s člověkem ze snu. Venku bylo luxusní počasí... Sluníčko svítilo a hřálo tak, jak pár dní předtím ne. Nádhernej den. Znova jsem si uvědomila, že se mi nechce odjet. Najednou se mi chtělo nechat se úplně pohltit přírodou – tou, ve který jsem vyrostla, a která má tak silnou schopnost mě uzdravovat. Jen tak si lehnout na louku, odpočívat, nechat se hladit slunečními paprsky a ovívat větříkem... ale závazek je závazek, a teď je potřeba makat.
repast, ale stale dik