EELK: typografie "klasická" má relativně striktní pravidla. Která nejsou ani tak určena nějak "zvrvchu", ale prostou potřebou užitnosti, tedy bezproblémové a bezchybné čitelnosti. Experimentální typografie se pak snaží nalézt ty opačné hranice – do kdy je písmo ještě písmem? Lze pouhým zakrýváním židle, otáčením specifického tvaru a pod. dosáhnout potřebné sémantické čitelnosti k rozpoznání liter? Otázka nejasná, lemovaná častými kroky vedle a ještě častějšími kroky po již jednou vyšlapané cestě. Experiment je pokus, třeba jen pokus nalézt ještě neprobádanou cestu, abychom lépe poznali ty probádané. Stejně jako sebe nejlépe poznáme při rozhovoru s ostatními, tak typografii lépe poznáme jen experimentálními, pokusnými průsahy do jiných oborů (a těch bude vždy dost, vždy nějaké nové a zcela jistě i měnící se v čase). A tyto průsahy pak podle mého mapuje právě to, čemu jsme navyklí říkat experimentální typografie.