víc než tři týdny, zatímco já ležela v nemocnici, se staral o našeho dvouletého syna, o domácnost, o zahradu, vozil mi vyprané oblečení, a přitom ještě chodil do práce.
celou tu dobu mě navíc dokázal držet psychicky nad vodou, ať už osobně nebo po telefonu, když mi bylo mizerně na těle i na duši.
a když nás prvně pustili k dvojčatům na JIPku, tak s naprostým klidem a samozřejmostí zvládnul to mrňavé, na hadičky a přístroje napojené stvořeníčko přebalit a nakrmit.
prostě a jednoduše - ve zkoušce ohněm se ukázalo, že je to ten nejlepší chlap, manžel a otec našich dětí, jakého jsem mohla mít.