PROMETHEA: bratři jsou Češi, já s taťkou Slováci, mamka Polka, žili jsme v Česku - se mnou (jsem nejstarší) se všichni vlastně učili česky, automaticky odmala však díky babičkám a pendlováním mezi Slovenskem a Polskem, včetně pak sledování TV a čtení knížek v daných jazycích, přepínám i do češtiny a poměrně rychle do polštiny - výhoda - výborný náslech a brzská orientace ve slovanských jazycích...
průser - mozek nebere germánské ;-) i když to možná ani nebude rodinnými kořeny :)

po zkušenosti s páry kolem - přemlouvám přítele, aby s prckem odmala komunikoval v angličtině - zatím se mu do toho moc nechce...

už dlouho jsem přemýšlela o založení týhle diskuze - po prvním vztahu s cizincem - Američanem jsem si řekla "nikdy více"...ale nikdy neříkej nikdy, že ano...teď chodím taky s cizincem, ale vztah má úplně jinou dimenzi...
...A když se rozhlížím kolem sebe, vidím spoustu lidí, kteří mají/měli vztah s cizincem? v době erasmů, zahraničních stáží a cestování, už není ojedinělé, že se "holka vdá do ciziny" :)
takže povídejte, sdílejte..samotnou mě strašně zajímá, jak to mají ostatní....já třeba zjišťuju, že mi ta čeština fakt chybí - v něžnejch chvilkách, i při hádkách...má to pro mě větší emocionální váhu..
..btw přítel je němec, mluví trochu česky, já trochu německy, ale spolu mluvíme anglicky..:)