SARAJ:
BAARKA:
QWITI:
pokusim se to nějak sesumírovat. Za prvé - on v tuhle chvíli má asi obecně depky, vlastně se mu moc nechce ani zpátky do Kanady. K tomu bych řekla co se týče toho kompromisu jet do Kanady - to by byl pěkně debilní kompromis. On má sice v Kanadě rodinu, kámoše, a možnost kariéry, ale jinak tam nemá nic. Já ma v CZ rodinu, hromadu přátel, který mi připadá že jako komunita fungujou mnohem víc než těch jeho pár kámošů co má v Kanadě, kteří už skoro nic nedělaj, pak mam taky vlastní byt v Praze a dělam tu doktorát. Takže logicky, a to uznává i on sám, je rozumné být spíše tady. Nehledě na to že já už pro sebe učinila poznání, že mi prostě Kanada nesedí.
Jak se dnes v průběhu dalších debat ukázalo, hlavní problém je asi moje dominantní povaha a jeho špatná schopnost se mi postavit a umět si prosadit svou. Dřív chodil 7 let s holkou, která si sama neuměla vydělávat a měla psychicky potíže, takže byla zcela závislá na něm - emočně i existenčně. Pak po ní chodil s jinou holkou, která byla nezávislá. A teď je se mnou - nejen že jsem nezávislá, ale ještě jsem poměrně dost prudká povaha a nerada si necham něco líbit, ráda prosazuju svou. Takže on se s tim musí učit nějak žít. Sám je velmi tvůrčí ale občas dělá třeba věci co nejsou uplně dle mého vkusu, třeba muziku, nebo filmy, a já sem občas dost neurvalá a třeba mu řeknu že se mi to nelíbí a on se pak mnou řídí do tý míry, že totálně potlačuje vlastní vkus a svého uměleckého ducha. Příde mu těžký se mi postavit. Přitom to je přesně to, co by měl dělat. Proto taky např. nechce být zavislý jen na mejch kámoších, ačkoiv sem ho už seznámila s hromadou lidí a všichni ho maj dost rádi a baví je. Takže si našel nějaký svý kámoše.
Osobně jsem v průběhu dnešního dopoledne a po konzultaci s jednou známou došla také k názoru, že ho ted silně nalomil 14ti denní pobyt jeho nejlepší kámošky tady u nás doma. Vždy jsem jí měla celkem ráda, ale ona si tady za těch 14 dní uvědomila, že ona mě ráda nemá a víceméně se oddala pocitu, že jí ovládam, stejně jako si to o mě myslí můj Brad. Jak se to projevuje? Třeba tak, že jsem řekla že pojdem na víkend k mejm rodičům na venkov a ona tam jela a pak si tam stěžovala, že nechápe proč musela jet do takový díry, že chtěla zůstat v Pze. Mě to samozřejmě neřekla. Ale řekla to Bradovi a oba se shodli na tom, že na lidi působim jako že mi neni radno opnovat nebo se mi postavit. Přitom mohli klidně říct že se mnou nepojedou a bylo by to v pohodě. Myslim že za těch 14 dnů si vzájemně udělali tak důkladnou exchange názorů na mou osobu, že to Brada totálně nahlodalo až skoro uvěřil všemu co ona říkala. Nakonec ale uznal, že to že nejou on ani jeho kámoška schopný si prosadit svou je víceméně jejich chyba a taky uznává, že jeho kámoška je rovněž drobně psychicky narušená.
Známá mi taky říkala, že ona má dvě kámošky co se vdaly do USA a pokaždý když je navštíví tak ty kámošky maj tak 2 týdny po jejím odjezdu depresi - je to prostě kontakt se starejma lidma ze starý země, kteří nám jsou milý, ale kteří nám také nastaví zrcadlo reality, v níž se nacházíme. Dovedu si představit, že kdybych byla v Kanadě a přijel by tam z amnou nějakej oblíbenej kámoš a pak by zas odjel, asi bych si říkala "kurva, proč žiju tady? dyt lidina kerejch mi záleží jsou doma!!!"
takže to myslim taky hraje roli.
Nakonec sme se dnes dohodli, že on se bude učit být víc asertivní a víc prosazovat svou, já že se nemam furt tolik starat o to jak se cítí a jestli mu vše vychází a taky že nesmim být tak kritická ke všemu co dělá, protože ho to totálně inhibuje v jeho tvůrčí činnosti, která mu dojisté míry dosud dávala pocit svobody a potěšení...
ještě pro Qwitty:jsme spolu rok a půl, seznámili sme se loni v Kanadě. Tenkrt sme spolu žili 2 měsíce v Torontu, pak sem odjela sem, v listopadu sme si dali 11dní rande v New Yorku, pak přiletěl v lednu on sem, byl tu do konce března, pak dostal nabídku práce v Torontu, tak odjel do Toronta, já za nim na měsíc v červnu a od července sme zas oba tady