VEROUNKA: k tvemu starsimu prispevku (
VEROUNKA)
"
meditace a podobne veci velmi napomahaji jedne dulezite veci - schopnosti oprosteni se od myslenek a pouzivani smyslu. ale efekt je vicemene kratkodoby. a protoze nechceme travit cely zivot v meditaci, je lepe pracovat na sobe, jak jsem popsala vyse..."
dusledkem pravidelny efektivni meditacni praxe je trvala zmena fungovani cloveka jakozto dusledek procistovani, ktery se meditaci uskutecnuje. zmena fungovani se projevuje v beznym zivote a to co se deje v prubehu meditace samotny je podruzny.
travit zivot v meditaci samozrejme cilem neni, protoze meditace je pripravou na aktivitu, svobodnej zivot. neni ale vhodny rikat, ze je lepsi na sobe pracovat tak jaks to popsala, tj. provadet "sebezpyt", nez meditovat. faktem je, ze pokud provadis sebezpyt bez pritomnosti vnitrniho ticha, tedy pro drtivou vetsinu lidi urovne na kterou se dostanou az nejakou (meditacni) praxi, je to dost neefektivni. sebezpyt, kterej ma mit nejakej vysledek ma jako nutnou podminku to vnitrni ticho. sebezpyt je postup, kterym to vnitrni ticho integrujes do vseho co delas, proto prestat v rozvijeni toho vnitrniho ticha (meditaci) by byla prekazka dalsimu vyvoji.
meditace jde se sebezpytem ruku v ruce. vysledkem meditacni praxe bude prirozene sebezpyt. obe cinnosti jsou aspektem jednoho procesu lidsky transformace a kdyz jeden z nich vynechas, vysledek bude prokazatelne mene nez optimalni :]
konci nekde rozvoj toho vnitrniho ticha, jeho integrace do cinnosti? existuje moment kdy muzes rict "mam ho"? buh vi, jisty ale je, ze tenhle proces jde daleko za hranice rozvoje jednotlivce.
clovek ktery aspon nejaky to vnitrni ticho ma a nemusel se o to prilis snazit nebo meditovat si nemusi uvedomovat, ze to co treba uprimne predava a co je jeho vlastni zkusenost je pristupny a uzitecny jenom maly skupince lidi. viz. treba krishnamurti.
jestli chces
tady si muzes stahnout knizku o self-inquiry od yoganiho - viz
http://www.aypsite.org/books-si-contents.html - doporucuju :)