joj, svícení do nebe baterkou asi klasika
- já svítil abych si ty hvězdy a mlhoviny mohl pořádně prohlídnout. Pak jsem v Oknech vesmíru dokořán zaslechl něco o rychlosti světla a jeho šíření a bylo mi hned jasný, že když jsou tak daleko, tak že tam to světlo nedoletí hned. Tak jsem pak preventivně asi měsíc každej večer kontroloval, jestli už tam nedoletělo a něco ve vesmíru neosvětlilo.
- taky jsem si myslel, že rozdělat oheň pomocí dvou křemenů bude brnkačka
- že jde házet každým nožem, který je zrovna poruce (ve filmech to tak dělali) a že kejkle na biči alá Indiana Jones zvládnu levou zadní (ale foukačkový střely s hrotem jehly ala domorodci v úvodní scéně Ztracený Archy jsem měl dokonalý, divím se, že to ségry přežily)
- že rozbušky a dělbuchy, co měl táta v šupleti, jsou na hraní, když je nemá někde zamčený, jak mu to máma meldovala (naštěstí jsem šlohnul jen vyšroubovanou roznětku, takže jsem si jen popálil prsty a nepřišel o ně)