KEMAL: tohle je děsně fajn a je super, že se tomu někdo věnuje, je ochotný předat zkušenosti a znalosti ostatním, ale mnohem fajnovější je, že o to lidi mají zájem a chodí na takové kurzy.
Já sama za sebe můžu řict, že na cvičeních, kde máme podobné simulované nehody (od dopravních a vlakových nehod, přes povodně a zavalení v dole až po havárii teroristů s radioaktivními látkami) se toho člověk naučí nejvíc a hlavně se mu to tak nějak vryje pod kůži bych řekla. Vyzkouší si kam pacientovi sáhnout, jak tam sáhnout, co dělat naopak co nedělat a pak v reálu už se třeba tolik neostýchá, vybaví si to bylo takhle a takhle... To je důležité a halvně to je věe, která má smysl. Člověk může znát teorii, ale rozhodující je vždycky to, co udělá (častěji spíš to, co neudělá...) a na těhle akcích se to dá nacvičit a třeba se i zbavit ostychu, který lidi mají, protože když si něco vyzkouším, tak se potom nebojím to použít když je potřeba, alespoň já to tak mám.