V Praze, 26. července 2010


Vážené studentky, vážení studenti UJAK,


asi není mezi vámi nikdo, kdo by se nezabýval současnou situací na katedře SMK UJAK a kdo by si nekladl v této souvislosti mnohé otázky. Z vašich reakcí, které se k nám zprostředkovaně dostávají, jsou cítit obavy z budoucnosti, jisté rozčarování, ba i rozhořčenost nad tím, co se děje. Často je v nich cítit i osten výčitky nad naším konáním, které podle všeho názoru dopadá na vás, nevinné studenty. Plně chápeme právo na váš postoj, že chyby a nedostatky ve vedení školy nemohou jít k tíži studentů. Je však nutné pochopit také to, že za chyby vedení nemohou nést odpovědnost ani pedagogové, kteří nemohou kroky vedení školy nijak ovlivnit

Vše ještě umocnilo písemné vyjádření vedení UJAK, které vám bylo rozesláno elektronickou poštou a ve kterém se mezi jiným píše: „…v uplynulých dnech jste mohli zaznamenat negativní mediální kampaň, kterou iniciovalo několik bývalých učitelů vaší katedry poté, co jim nebyly obnoveny pracovní smlouvy. Litujeme toho, že osobní zájmy těchto bývalých kolegů se obrátily proti naší univerzitě.“
Věc je stavěna do polohy osobních zájmů a osobní msty za nějaký „oprávněný“ čin vedení školy (neprodloužení smluv). Škola však dodnes hodnověrně nevysvětlila, proč těmto pedagogům smlouvy neobnovila, a obáváme se, že se žádného vysvětlení ani nikdo nedočká. Žádný hodnověrný důvod totiž není.

Záležitost však, jako ostatně každá jiná kauza, má svou příčinnou souvislost a nelze zaměňovat následek za příčinu. Nejinak je tomu v tomto případě. Na počátku totiž nebyl náš vyhazov, na který jsme reagovali kampaní, jak se o tom snaží přesvědčit vedení školy, ale právě naopak. Na počátku byl náš protest proti přístupu vedení univerzity k řešení problémů, na které jsme opakovaně a dlouhodobě (leč bohužel marně) upozorňovali a který vyvrcholil založením odborů. Následovala reakce vedení UJAK v podobě vyhození protestujících pedagogů (neobnovení pracovních smluv).

Snaha školy svalit vinu za současný stav na nás je pak už jen zastíracím manévrem, stejně tak jako udělat z nás mstivé osoby motivované „osobním prospěchem“. Nic není tak vzdáleno realitě jako toto.

Nutno zdůraznit, že žádný z nás se necítí být ukřivděn ani osobně motivován k nějaké mstě. Stejně tak (až na jednu výjimku) nebyl a není nikdo z nás na škole nijak existenčně závislý a plně jsme se realizovali a realizujeme ve svých profesích, které nás zároveň kvalifikují pro naši pedagogickou činnost. K výuce jsme tak přistupovali jako k jistému druhu zájmu a s pocitem osvěty, že můžeme své profesní a životní zkušenosti předat dál, vám, kteří budete právě s těmito našimi zkušenostmi a teoretickými znalostmi vstupovat do praxe. A třeba vám budou v tom praktickém životě někdy ku prospěchu.

Pocit, který z toho plyne, je sice velmi povznášející, ale nesmí být kalen poznáním, že vlastně o to až tak nikomu z vedení UJAK moc nejde. A že každý požadavek na zvýšení kvality výuky je pro vedení UJAK komplikací, která se v konečném důsledku obrátí proti tomu, kdo ho požaduje.

Pokud se k tomu přidruží fakt, že nárůst objemu pedagogické práce (stoupající počty studentů a s tím spojený nárůst výuky i doprovodné byrokracie) neprovázejí odpovídající podmínky pro výkon práce, je na problém zaděláno. Na jedné straně je množství studentů, kteří si za své vzdělání platí nemalé peníze a požadují za ně určitou úroveň „služeb“, a na straně druhé jsou přetížení pedagogové, kteří si často připadají jako roboti u výrobního pásu, který se neustále zrychluje, aniž se jich kdo ptá, zda práci stíhají a zda to není na úkor kvality. Stále po nich někdo chce vyšší a vyšší výkon, aniž by řekl za jakých podmínek. Zkrátka, pracuj a na nic se neptej. Nedej Bože, abys něco po vedení požadoval. Přístup nám pamětníkům tak dobře známý z reálného socialismu.

Podobný přístup by se dal možná tolerovat u nově vznikající instituce, která je na samém začátku v ekonomických potížích a každá úspora nákladů je vítána. Tady by člověk možná ani nemrknul a přispěl i svým osobním vkladem bez nároku na nějakou návratnost. Pokud to ale provozuje a bere jako samozřejmost instituce, která má roční čisté zisky v řádu sta milionů, není něco v pořádku. Tady se bolševický duch a nepochopení tržních principů projevují v plné nahotě. Škola, která na jedné straně neustále expanduje (zvyšování počtu studijních oborů a každoroční nárůst počtu studentů) a na straně druhé neinvestuje nic do svého rozvoje ani do modernizace vybavení a infrastruktury, ba ani do základního chodu, není tím kapitalisticky tržním podnikem, za jaký se chce vydávat, ale reálněsocialistickou továrnou se vším všudy, založenou na principu, že na kvalitě zboží nezáleží. Když je poptávka, někdo ho stejně vždycky koupí. Jak by asi dopadla třeba Škodovka, kdyby neinvestovala do vývoje nových modelů a neustále neprováděla facelift stávající produkce? Pokud by se chovala jako UJAK, dodnes by produkovala maximálně Škodu Favorit s poukazem – vždyť to jezdí, tak co chcete víc. A stejně tak se chová vedení UJAK.
V této souvislosti si nemůžeme odpustit i apel na vás, abyste řekli sami, jestli chcete ojetého Favorita nebo něco víc. Věřte, že naší snahou po celou dobu působení na UJAK bylo pokročit od Favorita alespoň k Octavii, když ne k Rolls Royce. Bohužel, a nikoli naší vinou, bez valného úspěchu.

Jsou dva typy společností. Jedna společnost má svá pravidla (zákony) a jejich dodržování požaduje. Ten, kdo je nedodržuje, se ocitá mimo zákon. Druhý typ společnosti je společnost bez pravidel a ta se zpravidla nazývá anarchií. UJAK je svým způsobem unikát – sdružuje totiž oba typy společnosti najednou. Na jedné straně chaos a na straně druhé nedodržování vlastních pravidel. A právě nedostatek oněch institucionálních pravidel a jejich dodržování byl další důvod, který nás, mimo jiné, vedl k založení odborů, aby bylo možno tato pravidla ku prospěchu studentů a pedagogů vytvořit a požadovat. Jak náš pokus dopadl, můžete sledovat sami.

Další otázka, která od vás zaznívá, je, proč jsme to nechali dojít tak daleko a nedělali něco dříve. Copak jsme neviděli, kam to směřuje? Mnozí nás dokonce obviňují, že nám situace vyhovovala, dokud jsme z ní něco měli. Bohužel nevyhovovala, ale v životě to už tak bývá, že zpočátku při prvotním rozvoji nějakého projektu se ledacos přehlíží a omlouvá problémy rozvoje. V momentu, kdy už problém přeroste jistou mez, bývá na schůdné řešení pozdě. Stejně tak tomu bylo i na UJAK. Na problémy jsme (a nejen my, ale i někteří další kolegové, co nevydrželi a z UJAK už před časem raději sami odešli) poukazovali v minulých letech dlouhodobě, avšak bezvýsledně.

A co nám vadilo?
Například to, že UJAK administrativně vykazuje profesory, kteří na ní nepůsobí, že nemá ani elementární technické vybavení k výuce oboru SMK, že UJAK zrušila klasické indexy, čímž zproblematizovala možnost kontroly, aby se mohlo zabránit možným zápisům zkoušek a zápočtů studentům, kteří je neabsolvovali regulérním způsobem, že v současné době nemá s drtivou většinou pedagogů katedry SMK podepsané smlouvy, čímž je fatálně ohrožena výuka v zimním semestru, že UJAK jako jediná univerzita nemá institut oponenta alespoň u diplomových prací, čímž může docházet ke snižování kvalitativních nároků na tyto práce a jejich autory (na což upozornila už i předsedkyně AK ČR prof. V.Dvořáková), že UJAK dává pedagogům krátkodobé smlouvy na dobu určitou, a proto tito pedagogové po dobu nejméně dvou tří měsíců v roce nejsou zaměstnanci školy, a přesto po nich škola fakticky požaduje činnost i v této smluvně nepokryté době. Tedy vykonávají svou pedagogickou činnost pro UJAK zadarmo. Že mnoho pedagogů musí, pokud chce kvalitně učit, používat vlastní privátní techniku a pomůcky, samozřejmě bez nároku na náhradu (Z. Velebný nebo celé vybavení rozhlasového studia). Dále nám vadilo i to, že vedení UJAK dlouhodobě ignoruje všechny věcné připomínky ze strany pedagogů a notoricky odmítá řešit nastolené problémy,

Můžete namítnout, proč jsme to dělali, mohli jsme jít dělat něco jiného, když se nám to nelíbilo. Ale ono to člověku nedá, prostě si řekne, vždyť já ty studenty v tom nemohu nechat, ti nemohou za to, že stále není možné se s vedením UJAK dohodnout na adekvátních, důstojných podmínkách pro studenty a pedagogy. Vlastně je to ani nemusí zajímat. A tak člověk zatne zuby a obětuje další večery a noci a víkendové dny, které by mohl trávit třeba s rodinou a jde hodnotit další várku stovek studentských prací bez nároku na plat.

To vše je ale už v současné chvíli minulostí. My, níže podepsaní, už na univerzitě rozhodnutím rektora L. Chaloupky k naší lítosti nepůsobíme a spolu s námi odchází nejen vedoucí katedry SMK Mgr. Petr Žantovský Ph.D., ale i řada dalších pedagogů, kteří se nehodlají se stavem a přístupem vedení UJAK smířit (prof. J. Svoboda, I. Žantovská, M. Soška, P. Kosmály, M. Nezval, M. Trojan, M. Kučera, D. Jaklová, J. Lekeš, J. Kudláčková, J. Eckert, M. Kocourová, N. Šulcová, M. Prostějovský, M. Dočekalová, P. Dvořák, K. Šplíchalová-Mocová, doc. Vinař, prof. Hyvnar, doc. Kaňka a další), za něž není žádná, natož plnohodnotná náhrada, která by zaručila kvalitní naplňování výuky a odborné činnosti v duchu akreditačního spisu oboru SMK.

Proto musíme vyslovit lítost nad tím, že ti studenti, kteří se snaží opravdu poctivě přistupovat ke svému studiu (a platí za to nemalé školné), se stávají proti své vůli členy anonymní masy těch, kdo si na UJAK přišli koupit diplom, nikoli získat kvalitní vysokoškolské vzdělání. To je totiž nyní zjevně to poslední, na čem vedení UJAK záleží.

Vedení UJAK nás hned 30. června odřízlo od informačního systému Mogis, takže řada z nás vám nemohla zapsat výsledky již splněných zkoušek a zápočtů. Vzhledem k této skutečnosti jsme vás nemohli ani informovat o situaci a o našem přístupu k ní a vám se tak dostávalo jen kusých informací.

Berte, prosím, proto toto vyjádření jako vysvětlení našeho postoje, protože celková situace byla pro nás vzhledem k neodpovědnému přístupu vedení UJAK neudržitelná. Na něm nyní je, aby se vší vážností přistoupilo k řešení dlouhodobě nakumulovaných problémů, které mnoho let naprosto ignorovalo.

Závěrem dovolte ještě několik vět od vašich pedagogů, kterým zakázali vás dále učit – od pedagogů, kteří se nebáli a nebojí veřejně projevit a ctí právo a řád – mějte tedy prosím vždy na paměti náš vzkaz: Studujte poctivě podle svých nejlepších schopností a možností. Vždy řádně plňte své povinnosti a zákonné podmínky. A totéž vyžadujte i od druhých. Máte na to právo. Pamatujte, že studujete UNIVERZITU a tuto pozici i její úroveň si braňte. Nenechte si znehodnotit skutečnou váhu vašeho diplomu a akademického titulu. Je to vaše vzdělání.

Mgr. Milan Bouška
PhDr. Oldřich Šesták
PhDr. Alena Sojková
JUDr. Pavel Foltán
Mgr. Katarína Vaculíková