TAILA: takhle - ta licí ti prostě vždycky steče dolů. Je udělaná na lití, tj. na maximální tekutost a zatékání, aby přesně kopírovala tvar formy. Prostě se do formy lije. Představ si cínového vojáčka a formu na něj, do ní by se v nejlepším případě lil právě polyurethan - je to vynikající licí pryskyřice, to nejlepší, s čím jsem kdy dělal. Ale ty potřebuješ pokrýt plochy, protože asi těžko budeš mít formu na masku se středovým jádrem, aby se tam dala pryskyřice nalít. Proto se masky nejčastěji dělají po vrstvách, v nátěrech pryskyřice. A licí ti jako nátěr steče, jen gelcoat zůstane natřený na stěnách. Proto se nejdřív udělá vrstva gelcoatu, pak se namíchá klasická pryskyřice a přikládá se armatura a provlhčuje se tou pryskyřicí. A armatura ti udrží i licí pryskyřici, resp. měla by (např. skelná rohož). Takže tak vznikne další vrstva, spojená s gelcoatem a už máš vlastně skořepinu.
Pokud chceš dál dělat s epoxidem, tak:
- koupit epoxidový gelcoat, bude hustší, nestékavý
- koupit epoxidovou pryskyřici, normálně na lití, nebo laminování
- nejdřív vytřít formou gelcoatem, klidně i dvě vrstvy
- pak přiložit skelnou rohož (blíž k pohledové vrstvě se dává vždy ta nejjemnější) a provlhčit ji licí/laminovací pryskyřicí, ta už nebude tolik stékat
- opakovat krok s rohoží tak dlouho, dokud tloušťka skořepiny nedosáhne potřebné síly. U masek to je většinou záležitost max. dvou vrstev, i jedna obvykle stačí.
- nakonec vše znovu zatřít pryskyřicí, pokud míš dost gelcoatu, můžeš i vnitřní stranu masky natřít gelcoatem, aby byly obě strany stejné (jen je nutné počítat s hrboly pocházejícími z armování předtím.