R0C3S3K: Monážní pěna jako základ není úplně nejvhodnější, jednak se s ní nepracuje tak pohodlně, jak by si jeden myslel a potom, pokud jsou dál používány umělé pryskyřice, tak může dojít k jejímu leptání. Těch materiálů je hodně a je potřeba to vyzkoušet.
Nicméně - všechno jsou to polymery (síťování a tvorba polymeru je základ všech podobných umělých pryskyřic). Takže co je důležité je, mít hmotu v takovém stavu, aby se s ní dalo pracovat, protože většina pryskyřic je udělaná na lití/laminování. Určitá část potom na tmelení.
Nejlevnějším materiálem z oblasti umělých pryskyřic zůstává nejspíš pořád polyester (karcinogenní, toxický, křehký, tvrdý). Jako modelovací hmota se ale nedělá a koupit v takové podobě se dá hlavně jako tmelící pasta. Jsou lidi, kteří dokáží vytvářet plastiky i z tmelu, ale podle mě to je zbytečné trápení. Navíc se nedají dělat přirozeně jemné detaily, je to spíš na hrubou práci se stěrkou.
Přirozená cesta s polyesterem je taková, že se z hlíny / modelíny / sádry udělá model, ten se zaformuje do vícedílné flexibilní formy (silikon) a do této formy se potom polyester laminuje. Pak jsou náklady na polymerní materiál velmi nízké, protože 5kg kýbl předrychleného polyesteru stojí kolem 500 Kč a pár metrů skelné rohože je otázka taky max. pár stokorun. Jedinou podmínkou je mít ještě polyesterový gelcoat, pro povrch, ale ten lze sehnat také.
To, co linkuješ, je modelovací hmota určená na drobnosti (korálky, náramky atd.) takže jí je málo a je drahá. Je potřeba se připravit na to, že umělé pryskyřice a modelovací materiály jsou většinou výrobky zahraničních chemiček a jsou prostě drahé.
Lepší (ale ne nutně levnější) řešení je přímo modelovací polymerní hmota, v tomto případě polyuretanová, např. Free Form Air, kde se smíchají dvě složky a s nimi lze až dvě hodiny pracovat. Umožňuje i tvorbu jemných detailů, po nějaké době pak vytvrdne a dá se brousit, vrtat, leštit. Podle mě ideální volba na cestu, jakou sis vybral.
Úplně nejlevnější řešení je potom použít sádru a vymodelovat model nebo jeho povrch z modelovací sádry. Tu pak začistit a nakonec napustit zředěnou epoxidovou pryskyřicí na práh, kdy ještě polymeruje. Sádra se tak dá vytvrdit na vysokou pevnost a odolnost vůči vlhkosti. Modelovací sádra je levná, potřebné množství epoxidu nebude stát taky víc, jak pár stokorun.
Jinak totální odolnost vůči počasí ti neposkytne nic, všechny umělé pryskyřice časem stárnou, mrazem křehnou atd. Pokud pronikne voda do armatury, tak je skáza rychlejší. Na trvalé věci venku je ideální bronz, nebo věci se speciální povrchovou úpravou.