DEJAVU: Dekuju moc za odpověď. Musí to byt asi vazne tezky s takovými psy pracovat a pomalu odstraňovat jejich strach a neduveru. Muj Art na tom tak spatne samozrejme není, jen je to proste plasan a je to s nim slozitejsi v tomhle ohledu. Jinak jak jsem psala, tak je to bajecny pes a když je na nej clovek trosku raznejsi, coz ja se musim naucit, tak posloucha skvele. Je sice bazlivej, ale na "svoje" lidi je schopnej zkusit hodne.) Samozrejme o tom kryti jsem z toho pohledu, jak ho popisuješ, taky premyslela. Tim myslim, ze bych nechtěla cilene predavat třeba nejake horsi geny na další pejsky. Jen jsem mu nechtěla nic odpirat. Vycviku se urcite vzdávat nebudeme, ten není na skodu nikdy asi a casem uvidíme, jak to s nim bude vypadat. Kazdopadne diky za názor:)

REMULADA: Poslušnost je moc důležitá v tomhle procesu a když si povedeš dobře, pes se o tebe opře, bude po výcviku jistější, bude ti víc věřit, takže určitě je to správná cesta. O to více, že, jak píšeš, tě nerespektuje. A jestli budeš nebo nebudeš mit zkoušku, na tom nezáleží, pokud budeš rozumná a nebudeš s ním krýt nebo s ním nechceš chodit na hony. Důležitá je ta interakce mezi vámi.

REMULADA: Plachost bývá často vrozená a nakrývat takovým psem je krajně nežádoucí. Měla jsem více než 10 let projekt Lovecký pes v nouzi, kdy jsem často tyhle psy brala od myslivců, kteří se s nimi nemažou a mnozí je prostě utrácí, když nejsou schopni je vycvičit. Takže produkovat taková štěnda s tímhle osudem? Proč? Navíc dopřát mu krytí a pak nikdy více, je pro něj horší, než když to vůbec nepozná. Jinak měla jsem jednu takovou fenku v práci půl roku, měla dělat asistenčního psa a byla to strašná rachota, denně 3-4 hodiny intenzivní desenzibilizace na podněty, tady jsem to popsala jak na to, ale není tam nic převratně objevného, prostě piplačka. V útulku máme takové psy často a je to opravdu mravenčí piplavá práce. tenhle pes je u nás mnoho let a díky plachosti to má na doživotí. To, co vidíš, byla vteřina, kdy se přiblížil, vzal si piškot a zdrhl a to byl výsledek tříleté práce, protože zpočátku se ani neukazoval, když tam byli lidi. Takže - dělat se dá vždy něco, ale úplně se toho nezbavíš a jak vidíš, může být i podstatně hůř.

Ještě jenom dodam, ze navštěvujeme primo lovecky vycvik v Praze uz kvůli poslusnosti, protože s tou ted dost bojujeme, ma ze mne dobrej den:), tak jen premyslim, jestli to mam hnat az ke zkouskam a vsemu kolem

zdravim, mam takovej dotaz nebo spis problém ke kterymu bych chtěla znat nejakej cizi názor...mam papirovyho MOK, kterymu ted v cervenci budou tri roky....je to krasnej pes bez jakýchkoliv zdravotnich potizi(tuk tuk!), akorát ma velmi plachou povahu a obzvlast velkou neduveru k cizim lidem. Nemá zadne spatne zkusenosti, ale proste to ma v povaze. Hrozne bych mu chtěla doprat stenata, ale uz kvůli nemu me desi představa absolvovani nejakych loveckych zkousek a vystav, tak se chci zeptat, jestli ma někdo podobny problém a jak se to da eventualne resit.
Samozrejme rady typu, at ho otrkavam a seznamuju s co nejvic cizima lidma atd, delam co mozna nejvic, ale vim, ze ho to docela stresuje a představa, ze na nej na vystave saha jen tak někdo cizi me dost desi

Mám krátkosrstýho maďara a má lupus. Diagnostikováno z biopsie, kterou provedl p. Rybníček. Léčíme Prednisonem a Imuranem - stav výborný. Pravidelné konzultace se specialistkou na kožní problémy psů pí. MVDr. Fábikovou. Případné info podám v SZ.

NICKIE: tak moc držím palce a dej vědět, jestli to mělo nějaký efekt.

DEJAVU: protoze jsem o ni predtim neslysela a ted budu zkouset tu desenzibilizacni vakcinu..tak kdyztak potom..

NICKIE: a proč nezkusíš tu dr. Müllerovou?

NICKIE: a Rybníček je Praha? Prednison doživotně je dost hrůza. Bohužel mě nic jinýho než co jsi už vyjmenovala nenapadá, ale kdyby mu dali nějakou tu autovakcínu, tak by to třeba pomohlo. Budu držet palce.

To je děs, co člověk s nima musí řešit, místo aby lítal na poli a užíval přírody...

ALIENABLE: slysela jsem, ze nejvetsi specialista na psi dermatologii je Rybnicek, ale konzultace stoji hrozne penize.. kazdopadne za tipy s alergii ja bych byla taky rada... mame co tri tejdny otitidu ucha a to uz pres dva roky a k tomu ty exemy v meziprsti.. mame za sebou vsemoznou lecbu, diety, homeopatika, jsme na barfu a ted uz mam i testy na alergii, kde nakonec vyslo, ze ma alergii na roztoce a kvasinky. Zrovna resim s imunologickym ustavem v Usti, jestli dokazou vyrobit desenzibilizaci, protoze jina moznost uz je jen dozivotne prednizon. Kdyby jste nekdo mel nejaky jiny tip, sem s tim.. pes je jeste mlady a ucho uz ma v hroznym stavu..

ALIENABLE:
zkus zavolat té Müllerové, třeba poradí a má ještě něco, než dlouhodobá antibiotika na léčbu lupusu.

DEJAVU: Jsou krásné, škoda, že už doma mám dva ohaře, hned bych si je vzal. Odkaz pošlu dál. Každopádně držim palce.

DEJAVU: smutný kino:(

DEJAVU: díky za info. Je pravda, že i já bych ocenila konzultaci s vet dermatologem - náš má lupus a než se to odhalilo, byla zde i varianta potravinové alergie (právě kvůli chronickým zánětům meziprstí). Jsme v léčbě a vše vypadá opravdu dobře, ale přemýšlím, že změna stravy by mohla přispět k tomu, aby vše bylo úplně ok.
Jinak s holkama držím palce a taky sdílím - jsou krásný! Škoda, že nemám víc prostoru, snad se najde někdo, kdo si je vezme obě.

DEJAVU: Byla by škoda je dělit. Obzvlášť jestli jsou tak synchronní jak je tam popsaný o tom stopování...

Holky si namnožil jeden myslivec. Nechal si vycvičit fenu, založil chovku a měl jeden vrh. Jedno štěně mu chcíplo, jedno daroval za připuštění majiteli samce a tyhle dvě holky mu zůstaly. Nechtěl je prodat nemyslivci. Jednu se pokoušel cvičit gumovou hadicí, takže obě mají respekt z hrábí ap., ale naštěstí toho brzy nechal. Nevolal na ně ani jmény, tak dostaly na útulku nové a socializovali jsme je, troufám si říci, že slušně. Pán dostal v hospodě pěstí a začaly se mu plnit nosní dutiny krví a postupně přestal mluvit, což bylo jeho kamarádům divné a jednou, když nepřišel do hospy, za ním zašli a ležel na zemi. Už od podzima je (jestli ještě nezemřel) ve špitále na ARU a stále blbý. Viděla jsem tyhle holky v záchytném kotci na Moravě, kdy na ně každý kašlal, nikdo je nevenčil, myslivci je odzívli, že nemají zkoušky a měla jsem dojem, že tam asi shnijí a tak jsem je přetáhla k nám, kde pro ně děláme první a poslední, ale, domov je domov a nechci, aby u nás dožily, to by bylo smutné, protože jsou zdravé i pohodové.

YOT: áá, to neříkej, já jsem moc ráda, že to někoho zajímá, že někdo chce pomoci.

DEJAVU: Možná jen já mám tak divný známý.)))) Řeší jen exteriér ne povahu. Docela mě překvapilo že takhle reagovali jak chovatelé hladkosrstejch tak dlouhosrstejch psů. Normální xenofobie to byla.))) Moc jich není vidět spíš potkáš hladkýho než dlouhosrsťáka. Na zimu a do vody to musí mít super...
No zatím není za co.