Už nikdy více, aneb shrnutí.
Letošní netradiční časně podzimní Jezeří bylo průser snad ve všech ohledech. Nevím, kde začít, tak začnu hned od začátku :)
Koncept
Koncept akce byl špatný. Nevím, nakolik to byla v komunikaci „my“ vs. personál zámku, ale tak, jak to bylo teď, už fakt ne! Hodinová standardní prohlídka se na cca 15 minut provedla naší antickou částí, kde my jsme odehráli „divadýlko“, načež průvodci suchopárně okomentovali danou prostoru a šlo se na další lokaci. Atmosféra sakum prdum žádná a nebyla ani reálná možnost jak jí navodit. Dalším nedotaženým aspektem byly počty návštěvníků. V prvních prohlídkách jich bylo maximálně 5, ke konci i přes 30. Tenhle systém: NEVERMORE.
Organizace
Dalo by se to odbýt jedním slovem „žádná“, ale to by bylo poněkud nepřesné. Nějaké náznaky organizace byly (přijelo pár lidí, někteří z nich měli i název svého programu, taška s kostýmy a metráží byla vedle zkáze nepodléhajícího jídla jak bylo řečeno), ale bylo toho žalostně málo. A to co nebylo a přesto bylo slíbeno, to fakt zabolelo.
Ze slíbených špendlíků se vyklubaly gumičky, ze stuh tkaničky a z 15 porcí gulášovky se vyklubalo chabých 9 a ještě se po nás chtělo 500,- Tady odbočím a trochu se rozepíšu.
Polévka byla celkem OK, ale rozhodně bych jí nenacenil na 33 Kč za porci (v případě 15) a už vůbec ne na 55 Kč. Když zjistil personál kantýny, že nás není tolik, kolik se čekalo, podle mého nás solidně okradli. Na tabuli před okýnkem se objevila gulášovka i v nabídce a po skončení akce bylo v lednici asi 9 zavíracích mističek se samostatnými porcemi. nám polévka vyšla, takže jsem to na místě nehrotil, ale za polévku bych na Railině místě nedal víc, než 250. A dohodnout se předem na podmínkách taky neuškodí, protože telefonáty s paní majitelkou, která čeká na Railino zavolání co a jak, odtažité pohledy personálu a soucitný výraz pana Buřta, který nás nechtěl nechat o hladu chtěl to „nějak zařídit“ – to fakt nemám zapotřebí
.
Program (scénky) byl, co se týče organizace, průšvih. Co bylo připraveno dopředu byl diskobolos a v pátek večer vymyšlená kathyhostina. Malá Hanka vůbec nedorazila (Bětka v sobotu v 8 ráno hledala Railu, aby jí to vzkázala). Bětčina skupina znala akorát název své scénky s tím, že „Mihai vám všechno řekne, on to má všechno pod palcem“ a Mihai věděl, že tahle scénka je přece pořešená, ne? Že všichni ví, co mají dělat a jaké mají kostýmy... Takže půl hodiny před začátkem prohlídek jsme museli něco vymyslet. Něco jiného a zahratelného, což se nám nakonec povedlo a všem zúčastněným patří můj dík. Dál se tu vyskytly dvě osoby, které naopak neměly žádnou roli. Máša například přijela s tím, že bude průvodce, protože se jí to nikdo neuráčil včas vyvrátit. Nakonec se dívky daly dohromady a jejich ochutnávka antického salónu krásy byla poučná i zajímavá.
Zázemí
Lednička s našimi potravinami byla celý pátek nepřístupná, stejně tak i během sobotního snídaňového času. Zámecký personál dorazil 20 minut před 1. prohlídkou a do zámku jsme se poprvé dostali až v 9:55 (začátek byl v 10). Absolutně žádný čas na přípravu místností, zkoušku na místě, nic. Od pátku až do sobotního dopoledne se na Jezeří neobjevil nikdo, kdo by nám otevřel zámek, zpřístupnil ledničku a nebo se s námi domluvil, jak bude akce probíhat.
Místo klasického pocitu, že jsme něco víc, se dostavil pocit, že jsme tu navíc.
Nasazení
Na Jezeří už asi každý jede s tím, že bude v nepříznivých podmínkách a pod tlakem vydávat ze sebe to nejlepší, improvizovat a překonávat své možnosti. V této situaci poněkud nechápu, jak je možné, že se Raila s nasazením vrhne do organizování nevyzkoušené akce a pak to v půlce vzdá a dá přednost pražskému LARPu. A vtipné je, že někteří vůbec nevěděli, že Raila nedorazí. Ach ta informovanost...
Stejně tak mě mrzí, když se musí poslední 2 prohlídky obejít bez jedné ze 4 scének, protože když musí odjet jedna ze 4 účinkujících, tak už to asi nemá smysl. V tomhle případě mě to mrzí i v osobní rovině, protože jsem se musel všeho dopídit sám, místo toho, abych se to dozvěděl od odjíždějících osobně.
Vzhledem k tomu, že jsem tuhle pasáž nazval „nasazení“, tak si rozhodně zaslouží velikou pochvalu a nehynoucí dík všichni ti, kteří přijeli a vydrželi až do konce!
Budoucnost?
Za mě jednoznačně ne, nebo aspoň diametrálně jinak. Zahájení a strašení – to je něco jiného, ale tuhle pseudoakci už nikdy víc. Ani jako účinkující a už vůbec ne jako blbec, který musí na místě řešit všechna výše zmíněná organizátorská pochybení.