ANOUKE: zdar - psychologii jsem dostudovala, mám za sebou rok u Gjuričové a stopla jsem to ( až příliš metodické, málo sebezkušenost a hlavně jsem změnila práci).

Čekám až Honza Lorenz otevře druhý ročník integrativní pt zaměřené na tělo.

A rozhodně nechci být v budoucnu psychoterapeutka s ordinací.

---

Mám rýpavý dotaz k té aplikaci psychoterapie všude. Úplně moc nerozumím tomu jako to myslíš. Protože pro mě je to velmi jasně ohraničený prostor kontraktem a domluvou mezi terapeutem.
Vnímám pt jako léčbu, která se nasazuje až když přestanou fungovat všechny vlastní mechanismy a jejím cílem by mělo z mého pohledu být zkompetentnění klienta natolik, aby psychoterapii nepotřeboval.

a par temat, od kterych by se dalo odpichnout:

jak nastavit etiku na sdileni zkusenosti z praxe - je vubec mozne verejne nebo i soukrome mimo profesni obec svou zkusenost nejak sdilet? osobne sem v tomto ohledu az paranoidni, ac mi prijde, ze technicky neni duvod proc se nepodelit, kdyz zustane zachovana ochrana klienta ... ale jak ji zachovat?.))

co je vlastně psychoterapie? (vecer nahodim par formalnich definic a kdyz budu pri sile tak i vlastni pohled;)

jaky je jeji vztah k tradicnim metodam osobniho rozovoje? (imho uzky;)

kde vsude ji lze aplikovat (podle mne prakticky vsude;)

je nejaky smer lepsi nez jiny? ktery je the best off? lze takhle vubec v psychoterapii uvazovat? maji jednotlive skoly jeste budoucnost nebo se to vsechno slije do jednoho integrovaneho proudu a v odlouceni zustanou jen psychoanalytici? (flamy vitany)

kdo by mel psychoterapii vykonavat? mela by se nastavit prisnejsi meritka nebo jsou ta stavajici prisna azaz?

vlastni zkusenosti z pozice z klienta, dobre i spatne (nebala bych se ani referenci na konkretni pracoviste ci pracovniky)

na zacatek neco o mne:

az budu velka, budu psychoterapeutem. ted studuju psychologii, sem ve vycviku v biosynteze a delam iohoory v personalce. zkusenosti s terapii mam jen z vyciku, vlastnho individualu a praxi, ovsem sem chytra jak radio a na vsechno mam nazor;)