vem si to do tý terapky

SKATEMURAI: Aniž znám klienta, zvážila bych jako pracovní hypotezu, zda vůbec jde o smrt a její vnímání - nebo o problém s ašpirační úrovní (raději se vzdám, hle zde má výmluva, než abych unesl případnou prohru - nedosažení cíle, a ohrozil svůj sebeobraz).

DAW: to nepochybně je (téma pro souboj i ukázka rozdílu).. ale někteří z borců jsou dnes vyčerpáni a navrhují eklekticky všeobjímající příměří ;)

SKATEMURAI: řekla bych, že hledání "z čeho ten postoj vychází a jak s ním pracovat", případně co o tobě říká, je zakázka do terapie.
Aniž bych se chtěla dotknout zde navržených existenciálních témat
LADYWAVE:
DAW: , myslím, že beztak je nejdůležitější, co prožíváš ty a z čeho tyhle myšlenky vychází u tebe.

SKATEMURAI: to bych si vzal do terapie - proč se u zažívání úspěchu (a nejspíš i pocitu vyšší sebehodnoty) objevuje pocit zbytečnosti snahy ho dosahovat (který ten úspěch vzápětí zdevalvuje?).. asi je to o tom, jak se sebou zacházíš.. asi bych zkoumal, s jakými vztahy to může souviset..

SKATEMURAI: souhlasím s DAW, nehledě na to, že to také souvisí s otázkou proč tu jsem, jaký je smysl mého žití zde...to jsou všechno otázky, na které bys měl hledat odpovědi jelikož jinak se těžko budeš někam posouvat a budeš setrvávat imho v depresi...a odpověz si, i když umřeme, chceš prožít život plný pesimismu i když je ten život (dle tebe) omezen a nebo i když to tak je, tak si to tady užiju, prožiju plně? (to také souvisí s tím tady a ted...)

SKATEMURAI: Vědomí vlastní smrtelnosti - k tomu se musíš nějak vztáhnout ty sám a najít si vlatní způsob, jak se s tímhle budeš v životě vyrovnávat. Imho ale v každodennim životě je lepší se soustředit na to, co je tady a teď, ne na něco, co přijde v budoucnosti.

SKATEMURAI: třeba už tím, že si začneš uvědomovat, co se sebou děláš.. může to být výchozí bod.. ke změně..

SKATEMURAI: bych ještě počkal.. zhoršování ještě neznamená neúčinnost.. rychlé a efektivní terapie jsou čáry máry..