SINHIRIELL: jej, to je super... no, ale nevim, jak se říká všeho moc, tak jestli by mě to nepřešlo... jak to vápno, tak ty letadla, ale možná

jinak s tim bejt v zimě, když je člověk rozehřátej odněkud ze vnitř, to mám taky ráda - ale většinou to praktikuju jen na jedný chalupě, kde neni elektřina a kam jezdíme s kamarádama, a někdy člověk vaří pro hafo lidí, stojí nad kamnama a je tak rozehřátej, že pak venku v krátkym tričku vydrží dlouho a když sněží nebo jsou hvězdy, krkonoše zasněžený, burg ostatních lidí je uvnitř v chalupě a venku je tma, bílo od sněhu a ticho... krása

jo a zouvám si boty, když jdu s plesu (což je tak dvakrát ročně) a pak stojím na vodičkově nebo na míráku jen v punčocháčích a bolavý nohy promrzávaj od studenýho chodníku, děsně příjemný..

MOLLY: Heh, vůně vápna, každý den vyrábím vápené barvy, asi potřebuješ mojí práci ;-) A navíc máme dílnu hned za Ruzyňským letištěm, tam by sis mohla počítat na miliony.

Ve čtvrtek, kdy máme v práci dlouhou směnu ve 13:00 vyjít před dílnu a koukat jak odlétá Jumbo.

Dvakrát nebo třikrát ročně si najít klidné místo, nacpat dýmku, nebo vzít dobrý doutník. Zapálit a hrát si s kouřem, pozorovat jak je svět v tom hrozném spěchu malicherný a jak je ten všechen spěch jenom výmysl co se mne naprosto netýká.

Hodit mobil do piva.

Po dlouhé práci v zimně v kovárně vylézt těsně před setměním ven, jen tak, do půl těla nahý, sednout si na židli na hranici sněhu a otevřít studeného lahváče.

Sledovat jak se ocel barví ve výhni a pak studovat z blízka jak se barva mění ze žluté do třešňové, dokud se úplně neodbarví.

A samozřejmě: Obejmout Sáru, nic neříkat a usnout, spokojeně, protože svět tak jak má být.

chytaní padajících vloček do pusy

ranní kafe v mrazu na balkóně při svítání

-sledování starých lidí v metru a přemýšlení o tom kdo jsou, kam jdou, koho mají doma…
-skákání přes kaluže a občas do nich
-brouzdání se popadaným listím (to miluju!!)
-když šiju, zásadně si k tomu udělám velkou konvičku zeleného čaje
-když poslouchám mp3 v metru, nemůžu se nevrtět 

déšť na skle mhd, kterej si razí cestu šikmo dolu

-pobyt ve společnosti milych lidi, o kterych vim ze po me nic nechteji a oni vo ze po nich nechci nic ja
-milé slovo nebo jen treba smska (že si nekdo vzpomel a popral mi pekny den :)
-nebo jen tak lezet na posteli a drbat to moje maly zvíře na bříšku
-projíždka na koni neke povenku a nedelani si starosti ze nevim kam jedu :))
-pozorovani deště snehu nebo jiné živelné pohromy, jak lehounce dopada na parapet nebo na zem, do louže, kamkoliv ...

Pozorovat lidi.
Sednout si na nějaké rušné místo k Vltavě a číst si.
Procházky.
Matlání jakýchkoli gelů a malých objektů.
Modelína.
Vůně sněhu. Ano, ona opravdu je.

TRISSIE: taky miluju zajíce! a ráda je hledám na polích!

KRMELEC: Ono to představit si tu vůni taky nejde vždy ... chce na ni dát pozor zrovna, když je :o)

Úžasný zážitek je když v noci v zimě sněží...takový ty velikánský vločky a všude je ticho..a ty vločky hustě padají a když uděláte stopu v tom čerstvém sněhu, tak tak krásně zachroupne....

A pak samozřejmě dělání andělů v hlubokém sněhu..paráda ;o)

pokud se vracím domů pozdě (teď v zimě tak po deváté), tak poslední cca kilometr před naší vesnicí jedu hodně pomalu a koukám do polí - skoro vždycky jsou tam zajíci. Pasou se na ozimách a oči jim v reflektoru aut svítí, a když vidím aspoň dva tři, tak mám hned lepší náladu :-)

KRMELEC: To je pěkné, budu to zkoušet

chvilkama si představuji, že i v prosinci voní ve vzduchu jaro - celkem dobře to funguje, chce to představivost nejen vizuelní

nohy do teply vody, lehnout si, prikrejt se a vypnout mozek

FENG_HUANG: no přesně to jsem sem šla psát. :D

jemně nechat čokoládu rozplynout v puse (a bez oříšků!)

CHAPALA: :o*

Zamíchat lžičkou čaj, aby se utvořil vír a pak pomalu přilévat citron a koukat, jak se postupně mění barva čaje.

Sklenicka whisky a koukani do akvaria na rostliny.