s tim stinem jak te dohani pod lampou taky, vzdy za letnich noci pri navratu z karnevalu trosku opily s tim rostoucim tlakem v usich jak se clovek vzdalil do ticha od te halasne hudebni produkce....
a co me vzdy lakalo a nikdy jsem to neuskutecnil...vune rozpalene cesty, takova ta okreska co po ni jede par aut za den (dnes uz utopie, aut je vsude jak nasrano), za horkeho letniho dne, slunce nad hlavou na modre obloze s par oblaky a cvrcci v trave...touha se k te ceste postavit a stopovat az na konec sveta...castokrat jsem stopoval a jednou jsem mel stesti a chytil auto co jelo az k mori, ale byl jsem prilis velky srab a vystoupil :(