Po dešti chodit po sídlišti a pozorovat orosené květy v zahrádkách, hlavně veliké keře čajových růží, co jsou u jednoho baráku. Poupata a čerstvé květy jsou sytě oranžovo-žluté, ty co jsou už rozvité déle jsou vrůzném stadiu blednutí a zrůžovění... Moc se mi líbí ty různé odstíny barev na jediném keři, všechny jsou krásné, a navíc se na nich třpytí průhledné kapky... Dokážu tam stát deset minut a jenom se kochat... a pak zase přejdu k dalšímu keři :-D

Vlahý vzduch po dešti... jak je prosycenej vůněma. Nebo když chodím pravidelně kolem prádelny... Podobnej pocit z toho, co se z ní line... :)

Z velikánského pugétu obrovských květů zahradních růží jsem dnes otrhávala květy a sypala jsem je do velké ošatky, aby uschly. Okvětní lístky jsou na dotek úžasné... Trochu vlahé a přesto suché, sametové, jakoby voskové... Bylo to nádherné...
Dotyk, vůně i hra po oči.... Velká radost!!!

RUSALKA: a když jsou pěkně ospinkané a ještě vysluníčkované, to je teprve požiteček :-)

ráda lezu na starou třešeň na zahradě u babičky, mám tam svoje větve kterejch se chytám, a ještě ráda sleduju samozajížděcí šuplíky, jako mají v lékárnách
SKLIBA: souhlas :-)

IN_DIE: já u babičky miluju ty velký naducaný péřoví peřiny z bílo modrým povlečenim nejméně 100 let starým

IN_DIE: Mám právě nejradši co nejvíce ospinkaný peřinky...v těch se hajá nejlíp :)).

jako malá jsem měla hrozně ráda u babí na venkově, když mě ráno budil kohout:) bylo to takový fresh:)a hurá na houby do lesa...jeee.....:)

SKLIBA: to mi povídej:)

IN_DIE: nebo vyvětrané, vysluníčkované :-)

to voňavý čerstvý povlečení...hmmmmm......:)

sypat cukr do laté a pozorovat jak se prodírá pěnou , čokoládu neulomit ale ukousnout , jít vykoupaná vyvoněná do čersvě povlečených peřin, postovat do galerií obrázky a pak číst chválu jak pěkný obrázek jsem našla :)

BONIE: ty knihy to mi připomíná - miluju nové knihy, jak jsou ještě nedotčené, je ještě vidět, jak jsou stránky oříznuté jako blok, hladké neohnuté desky - a pak se svoje nové knihy snažím udržet v přesně v takovém stavu, aby vypadaly jako nové i po tom, co si je přečtu... bohužel přítel mi to dost těžce sabotuje :-(

HELA: jj ptáci sou kouzelný, já šel jednou asi tak ve 3 ráno přes jiráskův most a na jeho stranách sedělá řada ptáků, nejspíš taky racků, od začátku tak do 1/3 dýlky mostu a jak sem tak pomalu šel a užíval si pohudu, klid a prázdnotu města kolem tak ptáci předehmnou ulítaly nad vodu a obloukem se vraceli na konec řady, jeden po druhém opisovali oblouky nad řekou, takže se pomalu se mnou přesunuli, každej musel 2x odletět a přistá :) a když sem došel ke konci tak se zas vraceli na začátek...nezapomenutelný

dneska jsem koukala z balkónu koleje na racky... někdo z horních pater je krmil, já stála dole a pozorovala, jak mávají křídly, jak se vždycky stočí, aby mohli chytnout ten kousek chleba do zobáčku a vůbec jak si tak poletují...
a koukám, že jeden ten racek si našel zajímavou hru - vyletěl jedním směrem, naletěl asi do stoupajícího vzdušného proudu, protože ho to vyneslo docela vysoko, aniž by musel mávnout křídly, pak se otočil, vzal to dolů opačným směrem a tam narazil na další vzdušný proud, který ho zase vynesl nahoru... lítal mezi nimi sem a tam jako na houpačce:) ty jo, racci si taky umějí dobře hrát:)

ALIQUPISO: woooow, jaký to je, je to tak lehký na pocit, jako motýli napohled? Nebo jiný? Jaký jaký?

Pozorování motýlů a cítění jejich energií, něco úžasného, dnes jsem to zažila na vlastní kůži.

IJACZEK:
EETEE:
V životě nezapomenu na vůni a chlad chodby, kterou se procházelo do sklepa a na zahradu v domě, kde jsem bydlela od svých 5 let. Ale nikdy už jsem se s ničím takovým nesetkala, asi chodím málo do starých činžáků.

mám zvláštní dobrý pocit, když vyhazuje nedokouřenou cigaretu, jako že si to můžu dovolit, po vyházkách v koridodoru a sbírání vajglů mám pocit satisfakce

Když sme u těch chodeb, chodby s kamenou podlahou - je v nich chladno i v létě.