SEMTELE: a po ranu tlapkajici nohy synatora , nakoukne a ja delam jako ze spim a tlapkani se zase vzdali na chvilku po chvili uz to neprojde a se smichem prohlasi ty nespis!!!!

dneska jsem šla pod nějakým stromem, s takovými těmi vrtulkami se semínkem a zafoukal vítr a hodně těch vrtulek se ze stromu uvolnilo... pořád trochu foukalo směrem, kterým jsem šla, koukala jsem nad hlavu a vrtulky lětěly nade mnou stejnou rychlostí, jako jsem šla... úplně, jako by mě doprovázely :-)

SEMTELE: zvuk, kdyz pes tapka po plovouci podlaze :)

Nedávno jsem byla u nové imunoložky, a tak jsem se bála, jaká bude. Udělalo mi radost, když jsem tam přišla a ona mi podala ruku a představila se - takové malé gesto, ale dává najevo, že pro toho doktora není pacient jen další kus k odbavení, ale člověk... Po velkém lítání po doktorech poslední dobou, kdy jsem ten pocit měla často, to bylo fakt moc milé :)

V lednu umřel děda a já jsem si dala přecevzetí, že se budu o to víc věnovat babičce. Teď si své návštěvy u ní nahrávám. Je strašně zajímavé, jak vykládá o svém mládí a tak.

Dnes mně potěšila tak jedenáctiletá holka v metru, sahala do kapsy pro lízátko a na prst se jí "nalepil" kousek obalu od oplatky Mila (sama o sobě malá radost!). Ona na to tak koukala a pak si ten kousek lepila z prstu na prst a prohlížela, jak ta statická elektřina funguje...
Potěšilo mně, že to dělá i někdo jiný. :-)

... naschval upoustet paru tlakovemu hrnci :)
Tak nejak mam pocit, ze i zaroven me se ta para upousti :D

Já mám ráda, když mám ve sluchátkách oblíbenou hudbu a "točim" si k ní vlastní klipy z toho, co zrovna vidim okolo. :)

GABBIANO: J, to jsem měla teď na dovolený v Českym Ráji s vlašákama... Bonusem byla slušná nadílka čerstvé dobroty :)

dela mi radost kdyz pozoruji lidi se sluchatky na usich..najednou prijde jejich oblibeny song a celí se rozzáří:) taky to tak mám...

2ADELL3: Já takhle sbírám lžičky, ale jen ty malé, od piccola ;-). (Vlastně v tom jedu se svým mužem.) Trošku jsem se to sem styděla napsat.

Já vím, že už tu kaštany proběhly, ale nemůžu si trochu nepřidat. Dneska jsem našla kaštan ještě v obalu, tak jsem ho pomalu vyloupávala a pak jsem se s tím vylouplým kaštanem ještě dlouho mazlila. Připadal mi skoro jako novorozeně, Je to ujetý, ale nemůžu si pomoct.

btw, mám nové radosti...začala jsem sbírat hrníčky na piccolo:)

RUSALKA: nedokážu bez Prahy žít:)

..ach zase pomalu začíná s příchodem podzimu čas kdy budeme běhat doma v teplejch ponožkách...

Ten pocit, když jedu po delší době po D1 na Prahu a přede mnou se rozkládaj všechny ty paneláky a stavby...a já si říkám, že je hezký mít se kam vrátit, že Praha (i když má mouchy) prostě na mě počká.