sleduju, jak se mi na moje přerostlý tymiány na parapetu slétává čím dál víc včel a přemýšlím, odkud sem lítají a kdo bude mít letos tymiánový med.

Když jedu v tramvaji, podívám se z okna a pohledem se setkám s někým, kdo jede vedle v autobuse nebo v autě. A když se na sebe vzájemně usmějem a trvá to, dokud tramvaj nezahne někam jinam.

Je ze mne za těch pár let, co tu bydlím, Cajzl. Dnešní malá velká radost - když vlezu do lesa, nic necítím, prostě hluchý nos.
A jak tam zalévám hlouběji, nos začne postupně fungovat a já nasávám a nasávám čím dál víc a intenzivněji vůně.
Krása...
Díky, lese...

včera:
Jdu z práce po ulici městem. Jemně prší a já si neberu deštník ani kapucu - užívám si jak mě kapky hladí ve tváři. Všechno se leskne, barvy jsou jasnější. Ve vzduchu je cítit voda. Je chladno, ale přece ne tolik, aby to bylo nepříjemné. Usmívám se a užívám si tu všední krásu. Tohle mi nikdo nevezme a nezastíní to žádná negativita. Pro jednou jsem zase zcela v přítomnosti. Možná tomu pomáhá déšť, který mě svým dotykem zaostřuje pozornost...někdy je to tak snadné :-)

Vystát frontu v supermarketu a poprvé za osm let vidět tu obvykle děsně protivnou a vyhořelou postarší paní za pokladnou usmívat se.

brát stopaře a zjišťovat jejich osudy a jak dlouho jim nikdo nezastavil a jak jsou pak rádi, že je odvezu kam potřebují a taky vždy potěší, že se podělí o vše co mají po ruce - tu s pytlem meruněk tu s mandlema nebo dají i nějaký malý peníz, který jsem vlastně ani nečekala :)

lehnout si do strniště po letech na záda a vnímat zem, i po krátkém dešti stále žhnoucí. Šustění šmejdivého štěněte kousek ode mně v hromádkách slámy. Zírat na hvězdy a čekat na perseidy, sladit dech se zemí, vydechnout nějak, všechno špatný. A vidět jen pár padajících hvězd, zato být oslizlá, zdupaná a celkově do ranečku smotaná od štěněte, tou jeho neskutečnou a nebetyčnou láskou. I před myší mi prednost dalo.

lichotit i ne tolik pěkným prodavačkám a zdravit starce . (říkám si jak možná zlepšuju jejich pohled na ty mladý s kšiltovkou)

Když vás někdo požádá o deset korun a vy z kapsy vytáhnete dvacku a řeknete: "Mám jen dvacku, tak si ji vemte."

A on překvapeně kouká, co se teď stalo...

Schovávat v tomhle horku pod keře v parku a schody od paneláků misky s vodou pro ptáky, toulavé kočky, ježky a další drobné žíznivce.
Kdybych bydlela na venkově, tak vynesu lavor do lesa srnkám...

pravidelně si brát v práci volno a strávit své narozeniny se svou rodinou
nebo kdysi s přáteli
prostě si ten den užít s těmi, s kým opravdu člověk chce ten den být...

nocni koupani

MOIAA: pokračování rajčete :) To je radosti na Starém Bělidle!

RANDOM_NIGHT: A mně udělal malou radost další výskyt Bronti, protože mě jeho existence už od prvního příspěvku o něm tady kdysi dávno okouzlila :)

Malou mou radostí je, když přijdu do práce s čerstvě umytými a rozčesanými vlasy a kolega nebo kolegyně to nevydrží a zeptá se: "Mohu si sáhnout?" A sjedou prsty po celé délce hladkých jemných pramenů...

Před pár dny jsme šli spát, zhasla jsem a najednou koukám - na zdi byl měsíční Bronťa. :)

Zapnout poprvé v životě Boženku a koukat se, jak se mi vytváří kynuté těsto naprosto bez práce :))))