ATOMOUSEK: V podstatě ano. EU se v současné době řídí dvěma smlouvami ve znění z Nice, které je již od počátku považováno za přechodné řešení. Jde to, ale dře to. Prakticky skoro deset let se vymýšlí, jakým způsobem smluvní základnu novelizovat, aby se vyřešily především institucionální otázky, aby se rozšířila spolupráce na některé další oblasti a aby se zjednodušilo fungování Unie. Po letech jednání, na němž se podílely vlády všech států (přičemž se za tu doby stihly u vlády většinou i vystřídat někdejší opoziční strany) dospěly členské státy k akceptovatelnému výsledku. Původní ambiciózní plány byly drsně seškrtány, zbylo něco nepříliš krásného, ale zřejmě jediného možného. Prakticky všechny státy smlouvu již ratifikovaly.
A teď přichází ta složitější část - z hlediska vlády, která se na sjednání smlouvy podílela a která ji podepsala, je podle mne nezodpovědné a neseriózní smlouvu následně neratifikovat. Zvlášť, když i většina opozice po ratifikaci volá. Vláda ani opozice nemá k LS alternativu, nemá žádný solidnější nápad na jiné, lepší uspořádání EU, ani žádné takové postoje neprojevila při vyjednávání smlouvy, kdy na to byl čas. Nač tedy volat po nějakém dalším jednání?
Z hlediska občana se věc má jinak. Zákonitě má pocit, že se mu evropské věci vymkly z kontroly. Jsou přísliš složité a vzdálené. Média v podstatě o problematice neinformují, vláda (i opozice) jej ignorují a o žádné vysvětlovaní se nesnaží. Okaté kuloárové rozhodnutí šéfů vlád vyhnout se případným referendům na důvěryhodnosti nepřidá. K tomu se v českém případě přidává vhodně živený německý resentiment, tradice hospodského mudrování a věčná podezřívavost. Ano, z hlediska běžného občana bych rozuměl tomu, že by v případném referendu hlasoval proti už jen z důvodu, že mu "nestojí za tu námahu zvednout ruku". Navíc je to bezbolestné a bez následků.
Z hlediska prezidenta nevím. Nechci to debatovat tady, ale myslím, že důvody jeho okázalého eurobijectví jsou trochu jiné, než upřímná starost o osud národa. Je to hráč, a to hráč velmi dobrý, který nemá na domácím písečku protihráče.
Takže na tvou otázku odpověď - být odpovědným za chod republiky, důvod zvednout ruku bych měl. Minimálně ten dostát svým mezinárodním závazkům, které jsme stvrdili podpisem smlouvy a které byly námi (doufejme) po všech stránkách náležitě uváženy během sjednávání smlouvy. Být běžným občanem, který se nehodlá nechat vytrhovat ze svého klidu, asi bych se nenamáhal. Odmítnout bez následků je vždy jednodušší...